17 C 254/2023-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 210 615,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., dne , datum, , smlouvu o úvěru na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 637 Kč, tedy společně s úrokem a poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, a uhradil toliko 12 793,67 Kč, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr za zesplatněný ke dni , datum, . Žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opětovně vyzývaly k úhradě dluhu, naposledy pak výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaný však již ničeho dále neuhradil. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých jí žalovaným, odhadu z historických dat ČSÚ a potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z informací poskytnutých žalovaným a z odhadu vytvořeného z historických dat ČSÚ (potvrzení o výši příjmu, žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, včetně VOP a Ceníku), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 200 000 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o úrok a poplatky pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 673 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil a nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradil toliko částku ve výši 12 793,67 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění zbytku dluhu (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne , datum, ). Žalovaný byl opakovaně o úhradu dluhu upomínám, naposledy pak výzvou ze dne , datum, před podáním žaloby (upomínky, předžalobní výzva ze dne , datum, včetně podacího archu) žalovaný však ani přes tuto výzvu žalobkyni již neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto oznámila dopisem (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení ze dne , datum, ). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 200 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze z informací poskytnutých žalovaným a z historických dat ČSÚ. Žalobkyně doložila, že zjišťovala příjmovou stránku žalovaného, kdy předložila doklad o výši jeho příjmů vytavený zaměstnavatele. K výdajové stránce žalovaného pak žalobkyně toliko odkazuje na údaje uvedené žalovaným, který své náklady uvádí ve výši 0 kč a nájemné ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně následně výdaje žalovaného přepočetla dle svého modelu, nicméně reálné výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný ji vrátil pouze 12 793,67 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 187 206,33 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne , datum, , který mu byl doručován dne , datum, prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. , datum, a sedmidenní lhůta od odeslání výzvy (uvedená v této výzvě) uplynula dne , datum, . (soud považuje stanovenou lhůtu za dostatečnou, neboť jde o plnění na bankovní účet). Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 208 276,82 Kč (187 206,33 Kč + 21 070,49 Kč), tj. úspěch ve výši 75 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 68 080,43 Kč (23 408,70 Kč + 5 404,61 Kč + 5 298,61 Kč + 29 987,53 Kč + 1 298,31 Kč + 2 682,67 Kč), tj. neúspěch 25 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 50 %.11. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 425 Kč a jednak částkou 36 865 Kč jako odměnou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně p