17 C 281/2023-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 026,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky původně ve výši 10 000 Kč a žalovaný později načerpal prostředky až do výše 34 881,90 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách od 15. dne měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, v němý došlo na straně žalobce k zúčtování transakce uskutečněného čerpání peněžních prostředků žalovaným z úvěrového rámce a výše měsíční splátky byla stanovena na základě výše zůstatku revolvingového úvěru k okamžiku posledního čerpání peněžních prostředků z revolvingového úvěru. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána schopnost žalovaného splácet, a to především z bankovních a nebankovních registrů a historických dat ČSÚ. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni toliko 65 944,16 Kč a zbylou dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovaným v samotné smlouvě, které však nebyly ničím ověřeny a dále nahlédnutím do veřejných registrů, výpočty dle historických dat ČSÚ. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, ), na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 34 881,90 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, , přehled plateb, stav čerpání úvěru ke dni , datum, ). V doplnění žaloby žalobkyně uvádí, že žalovaný vyčerpal celkem částku 48 487,56 Kč, toto tvrzení však nevyplynulo z žádných důkazů, na rozdíl od tvrzení o výši čerpání úvěru uvedené v žalobě, tedy 34 881,90 Kč. v pravidelných měsíčních splátkách od 15. dne měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, v němý došlo na straně žalobce k zúčtování transakce uskutečněného čerpání peněžních prostředků žalovaným z úvěrového rámce a výše měsíční splátky byla stanovena na základě výše zůstatku revolvingového úvěru k okamžiku posledního čerpání peněžních prostředků z revolvingového úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, ). Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil toliko částku 65 944,16 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně. Žalovaný byl o zaplacení dluhu opakovaně upomínán, naposledy před zesplatněním upomínkou ze dne , datum, (upomínka ze dne , datum, ). Následně byl úvěr dne , datum, zesplatněn (zesplatnění pohledávky). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána jak dne , datum, a , datum, (podací lístek, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 881,90 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách od 15. dne měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, v němý došlo na straně žalobce k zúčtování transakce uskutečněného čerpání peněžních prostředků žalovaným z úvěrového rámce a výše měsíční splátky byla stanovena na základě výše zůstatku revolvingového úvěru k okamžiku posledního čerpání peněžních prostředků z revolvingového úvěru., a to včetně úroků sjednaných ve smlouvě. Z této částky žalovaný dosud právní předchůdkyni vrátil částku 65 944,16 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z bankovních a nebankovních registrů a historických dat ČSÚ. Žalovaný neuhradil zbývající část dluhu ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 34 881,90 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z., se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.12. S ohledem na tento závěr soud konstatuje, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 34 881,90 Kč, a to jako plnění bez právního důvodu. Za této situace vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení v totožné výši. Žalovaný však žalobkyni zaplatil částku 65 944,16 Kč a z tohoto pohledu je zjevné, že to není žalovaný, který se bezdůvodně na něčí úkor obohatil, ale právě sama žalobkyně. Vzhledem k této skutečnosti soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalovaný, kterému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.