17 C 39/2022-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 149 136,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru (Expres půjčka). Na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 19,2 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 523,71 Kč. Jelikož žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků, předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dne , datum, . Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, dále doložil potvrzení o příjmu a žalovaný dodal informace o svých příjmech a výdaje právní předchůdkyně žalobkyně odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Podle žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 4 433,23 Kč a ve zbytku dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru Expres půjčka), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč (smlouva o úvěru Expres půjčka, platební historie, výpis z úvěrového účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku v měsíčních splátkách ve výši 3 523,71 Kč (smlouva o úvěru Expres půjčka). Právní předchůdkyně žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází a dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným. Při předání byly zjišťovány příjmy a výdaje, avšak nedostatečně. Žalovaný měl dosahovat čistého příjmu 25 000 Kč, což je pouze tvrzení žalovaného, které z ničeho nevyplývá. Průměrná čistá mzda byla za 3 měsíce ve výši 17 852 Kč (potvrzení o výši příjmů za období 07-09/, rok, ). Výdaje byly určeny jen odhadem dle historických dat ČSÚ a nebyly ničím dokladovány. Žalovaný měl již závazky v celkové výši 5 512 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Nový závazek měl žalovaný hradit ve výši 3 523,71 Kč. Zbývá tedy částka necelých 9 000 Kč za všechny běžné životní náklady (ubytování, jídlo, hygiena, oblečení, obuv, telefon, internet, doprava do zaměstnání, zájmy) pro žalovaného. O výdajích žalovaného nic žalobkyně nevěděla. Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil pouze částku 4 433,23 Kč (platební historie, výpis z úvěrového účtu žalovaného). Dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno prohlášení úvěru za splatný (oznámení o zesplatnění úvěru). Dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, (podací lístek, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 150 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů měla právní předchůdkyně žalobkyně potvrzení o výši příjmu za 3 měsíce. Věřiteli nestačí pouze prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, pokud si je neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí, když žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného vůbec. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena platně úvěrová smlouva, nemůže si žalobkyně nárokovat nic jiného, než to, co by jí příslušelo z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná zaplatila částku 4 433,23 Kč, soud jí zavázal zaplatit žalobkyni částku 145 566,77 Kč (výrok I.) a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul (výrok II.). Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne , datum, , který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. , datum, , a ve výzvě stanovená lhůta k plnění uplynula dne , datum, . Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení.10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se z