17 C 55/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 233 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně pak následně svým podáním ze dne , datum, vzala žalobu částečně zpět, a to co do smluvní pokuty v částce 6 513 Kč, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 720 Kč od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně www. , hodnota, .cz, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, která měla být vrácena nejpozději dne , datum, a to včetně poplatku ve výši 4 720 Kč. Žalovaný však předmětnou splátku řádně a včas neuhradil, čímž porušil své závazky vyplývající ze smlouvy. Na pohledávku v době trvání smluvního vztahu uhradil pouze 987 Kč, a to i přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.2. Účastníci řízení na základě tvrzeních uvedených v žalobě a na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uvedla, že analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to dotazem na rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry žalovaného, kdy tyto skutečnosti zaznamenala do karty klienta. Tato karta klienta nebyla soudu předložena, a to ani přes výzvu k doplnění tvrzení a důkazu ke zkoumání úvěruschopnosti klienta. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, včetně dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, ), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč (potvrzení o platbě , právnická osoba, ). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do , datum, . Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil pouze 986 Kč. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Opětovně pak byl vyzván dne , datum, (předžalobní výzva, podací arch). Jelikož žalobkyně nedisponuje dalšími důkazy ohledně úvěruschopnosti klienta, vzala žalobu částečně zpět. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, byť z jiných důvodů, než uvedla žalobkyně. Předně se soud se zabýval skutečností, zda předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí stanoví zákon č. 257/2016 Sb. Jelikož z žaloby nevyplývají žádné podklady o tom, že by úvěruschopnost žalovaného byla jakkoli prověřována, a žalobkyně sama uvádí, že těmito podklady nedisponuje, soud dospěl k závěru, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy, kdy tedy právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu a vznikl jí tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 15 000 Kč postupnými převody na účet žalovaného a žalovaný jí vrátil pouze 986 Kč, kdy tedy částka 14 014 Kč představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Žalobkyně vzala výslovně svou žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky a zároveň v tomto podání píše, že požaduje pouze tento majetkové prospěch, tedy částku 14 014 Kč. Z toho důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a řízení částečně zastavil. Jelikož žalobkyně nyní požaduje pouze toto plnění představující bezdůvodné obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení, soud v této výši žalobě vyhověl (14 014 Kč) a ve zbytku soud žalobu zamítl (5 706 Kč).6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 16 041,23 Kč (14 014 Kč + 2 027,23 Kč), tj. úspěch ve výši 50 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zastavena a zamítnuta činí po kapitalizaci částku 15 620,31 Kč (2 500 Kč + 6 513 Kč + 682,78 Kč + 5 706 Kč + 218,53 Kč), tj. neúspěch 50 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 0 %. Proto nemá žalobkyně ani žalovaný právo na náhradu nákladů řízení.