17 C 6/2024-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do 30 dnů v jedné splátce ve výši 22 860 Kč (částka spolu s úrokem). Před poskytnutím úvěru byla zkoumána schopnost žalované splácet, a to především z informací poskytnutých žalovanou, z bankovních a nebankovních registrů a historických dat ČSÚ. Žalovaná dosud neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovanou a doloženo výpisem z účtu a jednou výplatní páskou, nahlédnutím do veřejných registrů, výpočty dle historických dat ČSÚ (výpis z účtu žalované, dotazník, výplatnice, kontomatik). Z výplatní pásky žalované lze zjistit, že za měsíc květen , rok, měla žalovaná výplatu 18 580 Kč. Z doložených výpisů z účtu žalované lze zjistit, že pravidelně několikrát měsíčně sází na Tipsport.cz. Dne , datum, žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva č. , hodnota, , předsmluvní formulář), na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 18 000 Kč (smlouva , číslo, , potvrzení o zaslání). Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do , datum, částku 22 860 Kč (smlouva č. , hodnota, , faktura). Žalovaná svůj závazek nesplnila a nezaplatila ničeho. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, (podací lístek, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, částku 22 860 Kč, a to včetně sjednaného úroku. Z této částky žalovaná dosud nevrátila nic. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací, které ji sama žalovaná poskytla. Žalovaná neuhradila zbývající část dluhu ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 18 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z., se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovanou, přičemž neověřovala výdaje žalované. Navíc i bez ověření výdajů žalované je jasné, že nemohla úvěr řádně splatit, když její příjem dosahuje výše necelých 19 000 Kč a žalovaná měla podle smlouvy zaplatit 22 860 Kč za jeden měsíc, tedy částku, která přesahuje její celkový příjem. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.12. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná nevrátila ničeho. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 18 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení tak nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně byla v tomto řízení plně úspěšná, přiznal jí soud proti žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu), celkem částku ve výši ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího právního zástupce.