40 C 121/2024-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 27 209,54 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, představující dluh žalované ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , uzavřené dne 3. 9. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou elektronicky, dle které žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše 20 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se tento úvěr zavázala splácet včetně úroků a poplatků do 21. 3. 2023. Žalobkyně úvěr po přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla na její účet č. , č. účtu, postupně, konkrétně dne 15. 9. 2023 v částce 10 000 Kč a 3. 9. 2023 Kč v částce 10 300 Kč, žalovaná úvěr nevrátila, proto žalobkyně požadovala úhradu jistiny ve výši 20 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 530 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 110 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 18. 10. 2023 do 16. 1. 2024 ve výši 2 269,54 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 10. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 27. 10. 2024, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.4. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s datem 3. 9. 2023, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované, ověření totožnosti spotřebitele včetně údajů o spotřebiteli, interního přehledu plateb a z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, , bylo zjištěno, že dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr postupným čerpáním až do výše 20 300 Kč a takto žalobkyně tento úvěr poskytla žalované na její běžný účet dne 15. 9. 2023 v částce 10 000 Kč a dne 3. 9. 2023 v částce 10 300 Kč, žalovaná dle smlouvy měla tyto prostředky vrátit žalobkyni do 3. 10. 2023, žalovaná nic nevrátila. Úvěruschopnost žalobkyně zjišťovala z údajů sdělených žalovanou, které nebyly ověřovány a vycházela z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a toliko údajů sdělených žalovanou5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou s datem 3. 9. 2023, žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně částku ve výši 20 300 Kč, a to bez dostatečného zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalované, když vycházela toliko z údajů sdělených žalovanou, žalovaná tuto částku nevrátila.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. S ohledem na neplatnost smluv byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 20 300 Kč, přitom žalovaná žalobkyni nezaplatila nic. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila právě o částku 20 300 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit částku 20 300 Kč. V této části tedy bylo žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úroku z prodlení zamítl, stejně tak zamítl žalobu i ve vztahu k dalším žalovaným nárokům z neplatné smlouvy.13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci představuje úspěch žalobkyně s přihlédnutím k částečnému neúspěchu 74,60 %, úspěch žalované je tedy 25,40 %, proto má žalobkyně právo na 49,20 % účelně vynaložených nákladů.14. Při 100 % úspěchu tyto náklady představují celkovou částku 2 541 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 089 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (tj. za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 3 vyhl. 177/1996 Sb., dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.