41 C 292/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly po žalovaném vyklizení nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Tento návrh odůvodnily tím, že žalobkyně a) , Jméno zainteresované osoby 0/0, a žalobkyně b) , Jméno zainteresované osoby 1/0, jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, v kat. ú. , adresa, , a to pozemku parc. č. , číslo, /3 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – rodinný dům; pozemku parc. č. 2350/4 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je jiná stavba bez č. p. / č. ev. (hospodářská budova). Žalovaný dříve užíval výše označené nemovitosti z titulu společného soužití v manželství s žalobkyní a). Manželství žalovaného a žalobkyně a) bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 23. 9. 2022, sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 23. 9. 2022. Žalovaný však již 2 roky před rozvodem manželství nemovitosti žalobkyň pro účely zajištění své bytové potřeby neužíval, neboť k 1. 9. 2021 opustil společnou rodinnou domácnost, kterou dříve společně s žalobkyní a) vedli. Přestože žalovaný nemovitosti žalobkyň opustil, zanechal v nemovitostech mnoho osobních věcí, popř. majetek pobočných spolků , právnická osoba, a , právnická osoba, (žalovaný je členem statutárního orgánu těchto spolků). Žalobkyně vyzvaly žalovaného k vyklizení nemovitostí, a to dopisem ze dne 3. 6. 2023, jehož doručení žalovaný potvrdil, přesto však v navržených termínech 8. 6. 2023 anebo 11. 6. 2023 předmětné nemovitosti nevyklidil. Poté dne 15. 6. 2023 žalobkyně odvolaly souhlas s užíváním jejích nemovitostí žalovaným za účelem skladování jeho osobních věcí, popř. majetku pobočných spolků , právnická osoba, a , právnická osoba, , a prostřednictvím právní zástupkyně vyzvaly žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí s upozorněním, že pokud tak neučiní ani ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, hodlají se domáhat ochrany svého vlastnického práva podáním žaloby na vyklizení nemovitostí. Žalovaný doposud vyklidil naprosto zanedbatelnou část věcí, kdy se jednalo jak o věci žalovaného, tak o movité věci ve vlastnictví pobočných spolků , právnická osoba, a , právnická osoba, . Žalovaný však nadále užívá nemovitosti žalobkyň k uskladnění svých osobních věcí a činí tak i přes opakovaně projevený nesouhlas žalobkyň a výzvy žalobkyň k vyklizení jejich nemovitostí. Právní důvod užívání nemovitostí žalobkyň žalovanému odpadl a v současné době žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu. Žalovaný je s vyklizením nemovitostí v prodlení, neboť nemovitosti nevyklidil ani po doručení předžalobní výzvy či mnohých neformálních výzev žalobkyň. Na základě uvedeného žalobkyně požadují, aby žalovanému byla soudem stanovena povinnost vyklidit nemovitosti evidované na listu vlastnictví č. , hodnota, pro kat. ú. , adresa, .2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že žalobkyně mu dělají řadu naschválů. Připustil, že ho opakovaně vyzvaly k vyklizení věcí, termíny však pro něj nebyly reálné. Když ho vyzvaly prostřednictvím právní zástupkyně v červnu 2023, sdělil jim, že prostor k uskladnění věcí bude volný až v říjnu a s ohledem na nutnost jej připravit na stěhování, provede vyklizení v lednu 2024.3. K projednání věci soud nařídil ústní jednání na den 10. 4. 2024. Při tomto jednání žalovaný připustil, že má v nemovitostech žalobkyň stále některé věci, které hodlá postupně odstěhovat. Nevyhovují mu však termíny, které mu žalobkyně nabízí, nelíbí se mu, že chce být žalobkyně a) přítomna při jeho vyklizení věcí. Nemovitosti hodlá dobrovolně vyklidit, nehodlá však platit náklady řízení.4. Soud provedl listinné důkazy předložené mu žalobkyněmi. Fotografiemi pořízenými v době podání žaloby i v den před ústním jednáním bylo prokázáno, že v nemovitostech žalobkyň jsou stále věci, které patří žalovanému, tuto skutečnost ostatně připustil. Pro výsledek tohoto řízení není zásadní zjišťovat, které z vyfotografovaných věcí jsou žalovaného a které patří třetí osobě, neboť podstatnou skutečností je fakt, že žalovaný ke dni rozhodnutí soudu nevyklidil všechny své věci z nemovitostí, k nimž nemá žádné užívací právo. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobkyně jsou vlastnicemi předmětných nemovitostí a že žalovanému nesvědčí věcné břemeno užívání. Odvoláním souhlasu vlastníků s užíváním nemovitostí žalobkyně prokázaly, že důvod, pro který žalovaný užíval předmětné nemovitosti, odpadl nejpozději k datu 15. 6. 2023. Výpisem SMS i e-mailové komunikace bylo prokázáno, že žalobkyně nabízely žalovanému řadu termínů k vyklizení nemovitostí. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že byl žalovaný vyzván před podáním žaloby k dobrovolnému vyklizení a byl upozorněn na možnost podání žaloby u soudu v případě, kdy nemovitosti dobrovolně nevyklidí.5. Další důkazy soud neprováděl, neboť účastníci jejich provedení nenavrhovali a potřeba dalšího dokazování nevyvstala.6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností tak soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně jsou podílovými vlastníky předmětných nemovitostí, které na základě jejich souhlasu dříve užíval i žalovaný. Následně došlo k odvolání souhlasu vlastnic nemovitostí s užíváním žalovaného a žalovaný byl vyzván k vyklizení věcí. V současné době tak žalovanému nesvědčí k užívání nemovitostí souhlas vlastníků, vlastnické právo, nájemní právo ani právo z věcného břemene. Přesto dosud v nemovitostech žalobkyň uskladňuje své věci a na výzvy k vyklizení reaguje liknavým přístupem, kdy zpočátku vyklizení neprováděl vůbec, později pouze částečně. Nelze přičítat k tíži žalobkyň problémy žalovaného s hledáním vhodných prostor pro uskladnění věcí ani nutnost stěhovat věci postupně. Žalovaný má povinnost věci vyklidit a neomezovat vlastnice nemovitostí ve výkonu jejich vlastnického práva.7. Podle § 1042 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.) vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.8. Soud na daný případ aplikoval shora uvedené zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a lze jí proto vyhovět. V daném sporu žalobkyně jako vlastnice nemovité věci brání své vlastnické právo proti žalovanému, který jim do něj neoprávněně zasahuje tím, že nemovitosti bez právního důvodu užívá k uskladnění svých věcí a není ochoten je dobrovolně vyklidit. Z tohoto důvodu soud žalovanému uložil povinnost k vyklizení nemovitostí, když v řízení žádným způsoben netvrdil a ani neprokázal, že mu k užívání nemovitostí svědčí jakýkoli právní titul. Lhůta k vyklizení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 15 dnů.9. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který úspěch neměl. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 5.000 Kč, odměnou advokáta za 4 úkony právní služby á 1.500 Kč za jeden úkon dle § 7 bod 7 vyhl. 177/1996 Sb., a to přípravou a převzetím věci, sepisem žaloby, předžalobní výzvou, účastí u jednání, 4 režijními paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., náhradou za ztrátu času za 2 půlhodiny na cestě k soudu a zpět á 100 Kč a cestovními výdaji ve výši 182 Kč za cestu k jednání při ujetých 24 km, vyhláškové ceně paliva 38,20 Kč za litr a amortizaci 5,60 Kč na 1 km vozem se spotřebou paliva 5,2 l benzinu Natural 95. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyň.