8 C 107/2024-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 41 813,21 Kč, úroku ve výši 19,29 % ročně z částky 39 889,60 Kč od 29. 11. 2023 do 22. 12. 2023 a za dobu od 23. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 889,60 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 134,65 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní, dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, odměny a pojistného v pravidelných měsíčních splátkách po 956 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Uhradila pouze první splátku a další splátky již nehradila. Proto byl úvěr dne 29. 11. 2023 zesplatněn a žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho. Ke dni zesplatnění dlužila částku 41 813,21 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 39 889,60 Kč, dlužného smluvního úroku v kapitalizované výši 2 134,65 Kč, pojistného ve výši 234 Kč, poplatku za ujednání úvěru ve výši 689,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně ověřením tvrzení žalované o výši čistého měsíčního příjmu, pravidelných měsíčních výdajích, o rodinných poměrech, způsobu bydlení. Příjmy a výdaje ověřovala z výpisu z účtu žalované, úvěrových registrů, registru Solus a insolvenčního rejstříku. Přes výzvu učiněnou před podání žaloby, žalovaná dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne , datum, , potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 4. 12. 2023, úvěrové zprávy k žalované, výpisu z účtu č. , č. účtu, a č. , č. účtu, od 1. 4. 2023 do 24. 7. 2023, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované ze dne 3. 1. 2024 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 29. 11. 2023 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně (úvěrující) a žalovaná uzavřeli pomocí prostředků na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které úvěrující poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný úrok, pojistné a odměnu v měsíčních splátkách po 956 Kč, s výjimkou poslední splátky. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, které byly ověřovány z výpisu z účtů žalované. Z nich bylo zjištěno, že žalovaná pobírala v roce 2023 od zaměstnavatele , právnická osoba, . měsíčně odměnu ve výši, která nepřekročila měsíčně 10 000 Kč, což neodpovídá částce uvedené v žádosti (15 000 Kč). Celkové deklarované výdaje včetně splátek úvěrů ve výši 9 000 Kč měsíčně nebyly ověřovány ničím, vyjma splátek úvěrů ve výši 5 429 Kč měsíčně. Úvěrující poskytnul žalované převodem na její účet úvěr ve výši 40 000 Kč dne , datum, a žalovaná uhradila pouze první splátku ve výši 956 Kč. Poté splácet přestala a úvěrující zesplatnil tento úvěr dopisem z 29. 11. 2023. Žalovaná již na úvěr neuhradila ničeho, přestože byla zesplatňujícím dopisem vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem, převodem na bankovní účet, poskytnuta peněžní částka ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na její příjmy a výdaje, které ověřoval z bankovního účtu žalované a veřejně dostupných registrů. Z předmětného výpisu z účtu mohl zjistit čistý měsíční příjem žalované, přestavující odměnu z pracovněprávního vztahu v průměrné výši okolo 9 000 Kč ne již však pravidelné výdaje, které měly činit 9 000 Kč měsíčně, včetně splátek úvěrů. Přesto je z účtu patrno, že jeho stav za uvedené období je mínusový. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 956 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 39 044 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky výzvou ze dne 29. 11. 2023, která byla doručována prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 2. 12. 2023 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 12. 12. 2023. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 13. 12. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 83 % celkových nákladů představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 1 673 Kč. 83 % těchto nákladů představuje částku 1 388 Kč.