ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2024:8.C.139.2024.1 Datum: 2024-07-22 Předmět: o zaplacení částky 22 830 Kč s přísl. Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""peněžité plnění"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení částky 22 830 Kč s přísl.. Aplikuje: § 2395 (89/2012 Sb.), § 86 (257/2016 Sb.), § 87 (257/2016 Sb.).
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22 830 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet každý měsíc včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně v kapitalizované výši 6 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a dluží částku 21 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 1 830 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do 1. 12. 2023. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného vyhodnocením jeho bankovního účtu a lustrací ve veřejně dostupných databázích.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne , datum, , výpisu z účtu žalovaného za dobu od 18. 8. 2022 do 16. 1. 2023, potvrzení o platbě ze dne , datum, a předžalobní výzvy z 1. 12. 2023 včetně podacího lístku a rozhodoval na základě skutkového stavu, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 40% měsíčně v pravidelných měsíčních platbách odpovídajících přirostlému úroku. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vyhodnocením pohybů na jeho bankovním účtu a lustrací z veřejně dostupných registrů. Z předmětného výpisu však mohla zjistit, že žalovaný např. v měsíci lednu 2023 (poslední měsíc zaznamenaný na výpisu z účtu) měl pravidelný příjem nejspíše od zaměstnavatele , právnická osoba, 27 424 Kč a výdaje vyšší než příjmy, nebýt poskytnutého úvěru od , právnická osoba, (16 000 Kč) a , právnická osoba, (15 000 Kč). Výdaje žalovaného nebyly nijak vyhodnocovány.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Protože žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 28. 3. 2024 neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho, proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 3 dnů dopisem ze dne 1. 12. 2023, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky sedmého dne od odeslání výzvy a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 8. 1. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu představujícím rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 32 %. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč činí celkem 1 489 Kč. 18 % těchto nákladů činí 757 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.