8 C 167/2024-49 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 44 485,74 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 831,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 500 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a za dobu do 19. 2. 2024 v kapitalizované výši 5 497,37 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem v , Anonymizováno, , dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované možnost čerpat peněžní prostředky do sjednané výše 50 000 Kč a žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby do uhrazení celého úvěru. Žalovaná v rámci poskytnutého úvěrového rámce vyčerpala částku 62 018,85 Kč a uhradila celkem 50 392,05 Kč v době od 15. 10. 2021 do 17. 1. 2024. Součástí úhrad byla poskytnuta jistina a sjednaný smluvní úrok ve výši 21,39 % ročně. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a dluží částku 44 485,74 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 36 500 Kč a dlužné úroky. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na příjmy a výdaje žalované, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně formuláře pro standardní informace, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzvy k úhradě ze dne 30. 4. 2024 včetně podacího lístku a výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za dobu od 1. 6. 2021 a potvrzení o provedení transakcí za dobu od 13. 9. 2021 do 24. 11. 2022, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které , právnická osoba, poskytla žalované možnost čerpat peněžní prostředky v rámci úvěrového rámce a žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 62 018,85 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný úrok ve výši 42 % ročně v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, jejichž výši měla být žalované sdělována každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána vyhodnocením transakcí na běžném účtu žalované a ověřováním závazků v interních a externích databází. Ze zmiňovaných transakcí na běžném účtu žalované však mohl úvěrující zjistit, že pravidelným příjmem žalované byl pouze starobní důchod ve výši 16 612 Kč a dalšími příjmy na účtu byly zápůjčky či úvěry od různých nebankovních společností. Dalšími kreditními položkami pak byly vklady žalované a , jméno FO, , na které však bezprostředně navazovaly debetní položky, což mělo za následek neustálý vícečetný denní pohyb peněz na tomto účtu, který neumožňuje vyhodnotit pravidelné výdaje žalované. Výdaje žalované nebyly ověřovány ničím. Dopisem ze dne 29. 1. 2024 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem ze dne 30. 4. 2024 byla vyzvána k úhradě dluhu do 15. 5. 2024.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 62 018,85 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to vyhodnocením jejich příjmů z transakcí na běžném účtu, z nichž však mohl zjistit pouze pravidelný příjem starobního důchodu ve výši 16 612 Kč měsíčně. Výdaje nebyly ničím ověřovány a z předmětného běžného účtu zjištěny být nemohly. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 62 018,85 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 50 392,05 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 11 628,80 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 4. 2024 nejpozději do 15. 5. 2024, proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 16. 5. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalované, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 460 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 365 Kč.