8 C 179/2024-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 480,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s náklady spojeními s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku 2 064 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a naopak se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím do 15. 9. 2021. Žalovaný svůj závazek nesplnil, nezaplatil ničeho a poté postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Poskytovatel úvěru posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr pouze dle informací zjištěných z insolvenčního rejstříku, bankovních a nebankovních registrů. z výplatních pásků žalovaného. Žalovanou částku kromě nesplacené jistiny představuje smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně od 16. 9. 2022 do 7. 3. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne , datum, , výpisem z účtu č. , č. účtu, ze dne 16.8.2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 3. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému následujícího dne poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se zavázal splatit do 30 dnů. Svůj závazek žalovaný nesplnil, nezaplatil ničeho a úvěrující postoupil tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 7. 4. 2022 dopisem ze dne 21. 3. 2022.4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 17 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy pouze nahlédnutím do veřejných registrů, avšak nezjišťoval ani neověřoval jeho příjmy ani výdaje. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, ten nevrátil ničeho, proto je povinen vrátit žalobkyni 12 000 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 8. 4. 2022, po uplynutí lhůty k úhradě uvedené v předžalobní upomínce a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 12 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítnul jako nedůvodnou (výrok II.).10. Z výsledku sporu vyplývá, že žaloba byla podána důvodně co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 8. 4. 2022. Žalobkyně byla tedy ve sporu úspěšná v rozsahu 85 % a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 70 %. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, vše navýšené o DPH a soudní poplatek 800 Kč. Při celkových nákladech 2 252 Kč činí přiznaná částka 1 577 Kč.