8 C 259/2023-35 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 16 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 514,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 338,19 Kč, úroku ve výši 22,08 % z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, se sídlem v Praze, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku 22,08 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 18 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 2. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 1 200 Kč a dluží částku 22 400 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 23. 3. 2023. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 23. 3. 2023, výzvy k úhradě včetně podacího lístku, znaleckého posudku z oboru psychiatrie , jméno FO, ze dne , datum, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 2 000 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 6 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2020 na mateřské dovolené a její čistý příjem měl činit 11 250 Kč, představující vyplacené dávky, což bylo ověřováno rozhodnutím o přiznání dávky a složenkami. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce 2020 celkem 9 000 Kč. Tyto výdaje nebyly ověřovány ničím. Ze znaleckého posudku MUDr. , jméno FO, z , datum, vyplynulo, že žalovaná trpí závažným duševním onemocněním – , Anonymizováno, , pro kterou je její schopnost právně jednat zcela vymizelá a nemá žádný náhled na následky svých právních rozhodnutí. Pro toto onemocnění byla omezena ve svéprávnosti až rozhodnutím soudu z 12. 3. 2024, nicméně pro tuto chorobu byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici v , Anonymizováno, v době od 26. 9. 2017 do 20. 11. 2017, následně od 17. 9. 2019 do 8. 11. 2019 a nakonec od 5. 10. 2023. Dopisem ze dne 23. 3. 2023 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty, avšak z této karty bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány jeho měsíční výdaje a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení a příjmy představovaly pouze rodičovský příspěvek a sociální dávky. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovanou neplatná.9. Z výše uvedeného znaleckého posudku pak vyplývá, že žalovaná v době uzavírání smlouvy dne , datum, trpěla duševní poruchou – , Anonymizováno, , pro kterou není schopna samostatně právně jednat, a proto byla následně omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Předmětná smlouva je proto neplatná i pro právní jednání žalované v duševní poruše dle § 581 věta druhá občanského zákoníku.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z obou popsaných důvodů jsou strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, přitom žalovaná zaplatil 1 200 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 8 800 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úroku z prodlení a dalším neplatným nárokům ze smlouvy zamítl.12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dan