8 C 287/2023-57 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 39 170,38 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 111,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 170,38 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,8 % ročně z částky 38 825,89 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., se sídlem v Praze, dne , datum, smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 20,8 % ročně a poplatků v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 138 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na 23. 8. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 1 192,82 Kč a dluží částku 43 211,85 Kč, která sestává z dlužné jistiny 38 825,89 Kč, poplatků ve výši 344,49 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 6. 2023. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 12. 9. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , oznámením o postoupení pohledávky z 12. 6. 2023, výzvou k úhradě z 28. 8. 2023 včetně podacího lístku, návrhem na uzavření smlouvy ze dne 23. 7. 2022 včetně akceptace, prohlášením závazku za splatný ze dne 17. 4. 2023 a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, dle které , právnická osoba, . poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 20,8 % ročně a poplatky v 60-ti měsíčních splátkách po 1 138 Kč, počínaje 23. 8. 2022. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, žalovaným bylo deklarováno, že v roce 2022 byl zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 000 Kč a jeho výdaje měly činit celkem 10 000 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 12. 6. 2023 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou z 28. 8. 2023 byl vyzván k uhrazení dluhu do 12. 9. 2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, a to ve výši 40 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Z důkazů vyplynulo, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, avšak nedošlo k ověřování měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného a spokojil se s jeho tvrzením, před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 1 192,82 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 38 807,18 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou ve lhůtě do 12. 9. 2023, proto se dostal do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 13. 9. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 40-ti %. Celkové důvodně vynaložené náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, dva úkony v sazbě 2 700 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, což po navýšení o DPH a soudní poplatek ve výši 1 955 Kč činí celkem 11 393 Kč. 40 % těchto nákladů představuje částku 4 557,20 Kč. Další dva úkony, představující doplnění chybějícího tvrzení žalobkyně soud nevyhodnotil jako účelné, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.11. Protože nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, je žalovaná povinna uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 387 Kč.