8 C 340/2023-40 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 151,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 4. 2023 do zaplacení z částky 13 138,37 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 454,24 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr, navýšený o úrok ve výši 111,29% ročně splatit. Protože žalovaná nesplatila úvěr ani v dodatečné lhůtě, byl úvěr zesplatněn a žalovaná dluží na jistině 13 138,37 Kč, kapitalizovaném úroku 6 454,24 Kč a dle smluvních ujednání sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za dobu od zesplatnění do doby sepsání žaloby ve výši 2 614,24 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Žalovaná na úvěru uhradila 16 500 Kč. Úvěruschopnost žalované posuzovala žalobkyně dle údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, kde byl deklarovaný příjem 30 805 Kč, který žalobkyně ověřila z výpisu z účtu žalované, který poměřila s výdaji průměrné české domácnosti ve výši 13 253 Kč. Dále žalobkyně nahlédla do veřejně dostupných registrů a dovodila, že není důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet.2. Žalovaná u jednání uvedla, že se lekla žalované částky a neví, jestli má jinou možnost, než žalovaný dluh zaplatit. Poskytnutý úvěr byl použit na dluh jejího syna na nájmu, který žalované na její účet posílal peníze od svého zaměstnavatele a z něho byl úvěr splácen do doby, kdy zaměstnavatel přestal platit synovi mzdu. Ona sama nikdy při uzavírání smlouvy neuváděla příjem ve výši 30 805 Kč, který nikdy neměla. Jejím příjmem je pouze starobní důchod, ze kterého platí nájem a inkaso v celkové výši 3 500 Kč měsíčně, na léky vynaloží okolo 300 Kč měsíčně a za telefon 500 Kč měsíčně.3. Z předložených listin, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady z , datum, , výpisu z účtu žalobkyně, úvěrové zprávy NRKI – BRKI, oznámení o výši důchodu z 16. 12. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2023 včetně poštovního podacího archu byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V této době byl jediným příjmem žalované starobní důchod ve výši 15 025 Kč měsíčně a splácela nejméně úvěr splátkami ve výši 664 Kč. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 44 880 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a úroku ve 30-ti pravidelných měsíčních splátkách po 1 496 Kč. Žalovaná uhradila do 10.11. 2022 celkem částku 16 500 Kč a další splátky nehradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 27 591.79 Kč nejpozději do 10. 10. 2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to prověřením příjmů z výpisu z účtu žalované. Výdaje uvedené v žádosti o úvěr neprověřovala. Z tohoto tvrzení a předložených listin vyplývá, že nebyly ničím ověřovány měsíční výdaje žalované a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele, jeho sdělení a průměrných nákladů české domácnosti. Příjmem žalované byl navíc pouze starobní důchod ve výši 15 025 Kč měsíčně, kdežto další příjmy došlé na účet žalované byly příjmy jejího syna ze závislé činnosti. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 16 500 Kč, a proto žalobkyni ničeho nedluží. Soud z tohoto důvodu žalobu jako nedůvodnou zamítnul.10. Protože žalovaná, která byla ve sporu plně úspěšná, nežádala náhradu nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.