8 C 357/2023-39 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 37 105,21 Kč, úroku ve výši 12,5 % ročně z částky 34 041,21 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 966,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 041,21 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 864,77 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit navýšený o sjednaný úrok ve výši 12,5 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 1 367 Kč počínaje 20. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil 44 365,94 Kč žalobkyně zesplatnila dle smlouvy celý zbytek dluhu, který sestává z dlužné jistiny ve výši 34 041,21 Kč a dlužných úvěrových poplatků ve výši 3 064 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně tak, že porovnala příjmy žalovaného ověřené z periodických výpisů z jeho běžného účtu, a výdaje sdělené žalovaným v žádosti o úvěr a vycházela z informací z bankovních i nebankovních registrů a dalších registrů a databází a dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o poskytnutí úvěru z , datum, , návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru z , datum, , interního účetního dokladu z 9. 1. 2020, výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 19. 4. 2023 a předžalobní upomínky ze dne 11.7.2023 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 12,50 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 1 367 Kč od 20. 2. 2020 do 20. 12. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný dle žádosti o úvěr měl být v roce 2020 zaměstnancem a jeho příjem měl činit v průměru 16 000 Kč čistého měsíčně, což bylo ověřováno výpisy z bankovního účtu žalovaného za červen 2019 až prosinec 2019. Z tohoto výpisu je však pouze patrno, že na tento účet přicházely různé částky, z nichž není jasné, zda jde o příjmy žalovaného. Pravidelně zde totiž přicházely platby z Úřadu práce jako příspěvek na bydlení a přídavky na tři děti, které prokazatelně nejsou příjmem žalovaného, který je dle žádosti o úvěr svobodný, bezdětný a bydlí u rodičů. Další měsíční příjmy pochází pravidelně od čtyř právnických osob a z ničeho nevyplývá, že jde o příjmy žalovaného ze závislé činnosti, když v žádosti není zaměstnavatel uveden a ve zprávě pro příjemce není účel platby uveden. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec a žalobkyně se spokojila s prohlášením žalovaného, dle něhož výdaje činily celkem měsíčně 4 400 Kč, z čehož za bydlení měl žalovaný vynaložit 2 000 Kč při bydlení u rodičů, na ostatní výdaje měl vynaložit 1 000 Kč a na splácení zápůjček 2 400 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 44 365,94 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 7. 2023 byl vyzván k úhradě dluhu do 18. 7. 2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 60 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle svého tvrzení i předložených listin žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to nahlížením do přístupných registrů a dotazem na finanční poměry a z informací poskytnutých žalovaným ověřila pouze příchozí úhrady na účet žalovaného, u kterých z části bylo nepochybné, že netvoří příjmy žalovaného a ve zbytku nebylo jasné, zda představují příjmy žalovaného ze závislé činnosti, či jde o příjmy někoho jiného. Veškeré výdaje neověřovala ničím a vycházela pouze z informací žalovaného, že vydá na bydlení a živobytí pouze 3 000 Kč měsíčně. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 44 365,94 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 634,06 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 11. 7. 2023 ve lhůtě do 18. 7. 2023. který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí této lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 19. 7. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalovaný byl ve sporu úspěšnější a prokazatelně mu nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.