8 C 361/2023-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 54 042 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 21 040,94 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 3 728,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 578 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 3 406,23 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . se sídlem v Praze, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 888 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč a za hotovostní splácení ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku 55 776 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 10. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 18 484 Kč a dluží částku 54 042 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 21 040,94 Kč a dlužných poplatků, úroku a smluvní pokuty. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány v žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne , datum, včetně žádosti o úvěr, přehledem plateb žalované, oznámením o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023, výzvou k úhradě z 1. 11. 2023 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla , právnická osoba, . žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok a poplatky v celkové výši 25 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2022 zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 790 Kč, který byl ověřen výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2022 měsíčně 12 320 Kč měsíčně, z nichž částka 5 000 Kč představovala splátku úvěru a na bydlení měla vynakládat 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla v té době svobodna a vyživovala jedno nezl. dítě. Její výdaje nebyly ničím ověřovány, jak vyplývá z žádosti o úvěr. Žalovaná splatila na úvěr celkem 18 484 Kč. Dopisem ze dne 12. 2. 2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem z 1.11.2023 byla vyzvána k úhradě dluhu do 16.11.2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka a to ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do žádosti o úvěr, avšak z těchto nevyplývá ověřování měsíčních výdajů. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalované a spokojil se s jejím tvrzením, před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 18 484 Kč a je proto povinna žalobkyni zaplatit 11 516 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 1. 11. 2023 ve lhůtě do 16. 11. 2023. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 17. 11. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2 101 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 602 Kč.