8 C 57/2024-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 5. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 1 756,85 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 5 418 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 275 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, na jejichž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a naopak se zavázala splatit tuto jistinu a sjednaný úrok do 14. 11. 2022. Schopnost žalované splácet úvěr byla poskytovatelem posuzována na základě nahlížení do insolvenčního rejstříku a bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaná nezaplatila právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne , datum, , oznámením o postoupení pohledávky, výzvou před podáním žaloby ze dne 28. 8. 2024 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle něhož , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 14. 11. 2022 včetně úroku ve výši 129,40 % ročně. Žalovaná na svůj závazek neuhradila dosud ničeho a úvěrující postoupil pohledávku za žalovanou dle uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a posléze byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 7. 9. 2023, a to dopisem ze dne 28. 8. 2023.4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy pouze nahlédnutím do veřejně přístupných registrů a nijak neověřoval příjmy a výdaje žalované. Poskytovatel úvěru tedy řádně neposuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 15. 9. 2022 neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaná dosud neuhradila ničeho, proto ji soud zavázal vrátit částku 25 000 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne 8. 9. 2023, po uplynutí lhůty k úhradě uvedené v písemné výzvě a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 15 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítnul jako nedůvodnou (výrok II.).10. Z výsledku sporu vyplývá, že žaloba byla podána důvodně co do částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 9. 2023. Žalobkyně byla tedy ve sporu úspěšná v rozsahu 68 % a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 36 %. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, vše navýšené o DPH a soudní poplatek 1 171 Kč. Při celkových nákladech 2 623 Kč činí přiznaná částka 945 Kč.