8 C 69/2024-50 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 54 760,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 595 Kč. Žalovaná neuhradila splátku splatnou 15. 7. 2023 přes opakované upomínky, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 21. 12. 2023. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně na základě dokladů předané ji žalovanou a z veřejně dostupných registrů. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , potvrzení o výplatě úvěru ze dne , datum, , výzvy k úhradě ze dne 21. 12. 2023 včetně podacího lístku, výplatního lístku za měsíc duben 2022, výpisu z bankovního účtu žalované za období od 26. 2. 2022 do 26. 5. 2022, výpisu z insolvenčního rejstříku a registru SOLUS byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 60 000 tak, že jí uhradí 19 900 Kč a 31 100 Kč na účet sdělený žalovanou a částku 9 000 Kč započte na náklady úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 26 % ročně a poplatky v 72 měsíčních splátkách po 2 595 Kč. Žalovaná uhradila 13 splátek, tedy celkem 33 735 Kč, a dále splátky řádně nehradila, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě do 5. 1. 2024. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z výplatního lístku žalovaného za duben 2022 a výpisu s jejího účtu za měsíce únor až květen 2022.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 51 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalované vyhodnocením jeho výpisu z účtu za dobu od 26. 2. 2022 do 26. 5. 2023, z něhož je však patrno, že kreditní obraty (představující v zásadě pouze mzdu žalované) v tomto období odpovídají v podstatě debetním obratům. Příjmy žalované zjištěné z výplatního lístku za duben a uvedených výpisu z účtu představovaly mzdy ve výši okolo 25 000 Kč měsíčně. Z výdajů pak byly ověřovány pouze splátky úvěrů, uvedené ve veřejných registrech. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 51 000 Kč, žalovaná dosud vrátila 33 735 Kč, proto je povinna žalobkyni vrátit 17 265 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky do 3. 2. 2024, proto se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, vznikla žalované povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 547 Kč.