8 C 83/2024-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 115 439,07 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 113 939,07 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení a za dobu do 23. 1. 2024 v kapitalizované výši 14 403,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 113 939,07 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení a za dobu do 23. 1. 2024 v kapitalizované výši 9 397,17 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou obchodní podmínky, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 122 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, do zesplatnění uhradila částku 20 587,22 Kč. Ke dni 23. 1. 2024 prohlásila žalobkyně úvěr za splatný. K tomuto dni dlužila žalovaná na jistině 113 939,07 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč a příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalované žalobkyně hodnotila z výpisu z běžného účtu žalované za měsíce březen až červenec 2021, z něhož napočítala měsíční příjem žalované ve výši 17 719 Kč a měsíční výdaje ve výši 15 523 Kč. Dále vycházela z tzv. úvěrových registrů. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , včetně žádosti a předsmluvních informací, výpisu z účtu č. , č. účtu, , oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 1. 2023 a předžalobní upomínky ze dne 2. 1. 2024 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 122 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 9,9 % ročně, v 96 měsíčních splátkách po 1 856 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze na základě vyhodnocení pohybů na běžném účtu žalované za posledních pět měsíců a prověřením žalované v tzv. spotřebitelských registrech. Příjmy a zejména výdaje žalované, které nebyly zjistitelné na prověřovaném bankovním účtu, nebyly ověřovány ničím. Žalovaná uhradila 20 587,22 Kč, poté úvěr splácet přestala a neuhradila jej ani po zesplatnění ze strany žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 1. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 9. 1. 2024.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 122 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze prověřením pohybů na jejím běžném účtu za posledních pět měsíců, z nichž odvodila příjmy a výdaje a dále prověřením platební kázně na veřejných registrech. Ničím nebyly zjišťovány a ověřovány celkové příjmy a výdaje žalované, neboť úvěrující vycházel pouze z tohoto účtu, dle něhož rozdíl mezi příjmy a výdaji činil pouhých 2 196 Kč. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 122 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 20 587,22 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 101 412,78 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 2. 1. 2024 a to ve lhůtě do 9. 1. 2024, proto se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 10. 1. 2024 do zaplacení, což za dobu do 23. 1. 2024 činí 313,13 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 73 % přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 46 % celkových nákladů. Tyto náklady představovaly odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 5 740 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 4 618 Kč činí celkem 26 543,20 Kč. 73 % těchto nákladů představuje 12 210 Kč.