8 C 93/2024-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 114 500 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 113 000 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení a za dobu do 24. 10. 2023 v kapitalizované výši 13 679,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 500 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení a za dobu do 24. 10. 2023 v kapitalizované výši 7 024,41 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou obchodní podmínky, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 113 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, do zesplatnění neuhradila ničeho. Ke dni 24. 1. 2023 prohlásila žalobkyně úvěr za splatný. K tomuto dni dlužila žalovaná na jistině 113 000 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč a příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalované žalobkyně hodnotila z výpisu z běžného účtu žalované za měsíce leden až červen 2023, z něhož napočítala měsíční příjem žalované ve výši 29 787,80 Kč a měsíční výdaje ve výši 24 268 Kč. Dále vycházela z tzv. úvěrových registrů. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , smlouvy o úvěru ze dne , datum, , oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 1. 2023 včetně dodejky, předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2023 včetně dodejky, výpisu z CBCB a CRIF a výpisu z běžného účtu žalované byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 113 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 12,39 % ročně, v 96 měsíčních splátkách po 1 873 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze na základě vyhodnocení pohybů na běžném účtu žalované za posledních pět měsíců a prověřením žalované v tzv. spotřebitelských registrech. Příjmy a zejména výdaje žalované, které nebyly zjistitelné na prověřovaném bankovním účtu, nebyly ověřovány ničím. Žalovaná neuhradila žádnou splátku a úvěr nehradila ani po zesplatnění ze strany žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 11. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši , částka, ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze prověřením pohybů na jejím běžném účtu za posledních osm měsíců, z nichž odvodila příjmy a výdaje a dále prověřením platební kázně na veřejných registrech. Ničím nebyly zjišťovány a ověřovány celkové příjmy a výdaje žalované, neboť úvěrující vycházel pouze z tohoto účtu, dle něhož rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 5 520 Kč. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 113 000 Kč a žalovaná dosud nevrátila ničeho. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 113 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 8. 11. 2023 a to ve lhůtě do sedmi dnů, proto se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne od uplynutí lhůty, to je při řádném běhu doručování 19.11.2023 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 83 % přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 66 % celkových nákladů. Tyto náklady představovaly odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 5 700 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 4 580 Kč činí celkem 26 360 Kč. 66 % těchto nákladů představuje 17 393 Kč.