108 C 12/2025-51 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 129 707 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 73,96 % ročně za dobu od 13. 9. 2024 do 6. 10. 2024 z částky 85 575,14 Kč, ve výši 12,75 % ročně z částky 85 575,14 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 338 688 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 73,96 % ročně v pravidelných 48měsíčních splátkách po 5 880 Kč počínaje měsícem červnem 2023. Schopnost žalovaná splácela spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a uhradila pouze částku 58 800 Kč v deseti splátkách. Proto jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč (5 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované došlo automaticky dne 11. 9. 2024 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 101 283,24 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny 101 283,24, nákladů spojených s prodlením ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 25 927,68 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 1 497 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, ze dne 10. 5. 2023, oznámením o schválení úvěru ze dne 12. 5. 2023 vč. splátkového kalendáře, hodnocením klienta vč. potvrzení o platbě ze dne 2. 2. 2023 a 2. 3. 2023 a informací NRKI, dokladem o vyplacení úvěru, oznámením o zesplatnění ze dne 11. 9. 2024 vč. přehledu plateb, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2025 vč. podacího archu, výpisem z účtu č. , hodnota, za období od 1. 3. 2023 do 30. 5. 2023.4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 10. 5. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 73,95 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách ve výši 5 880 Kč, splatných vždy 8. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. Žalovaná však svůj závazek neplnila řádně a nesplácela včas. Uhradila 58 800 Kč v deseti splátkách a poté splácet přestala, přestože byla o úhrady upomenuta. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 11. 9. 2024 a vyzvala žalovanou zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2025, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání.5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda v průměrné výši 27 400 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalované (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím a žalobkyně vycházela z životního minima a sdělení žalované, že její náklady na bydlení činí 4 320 Kč měsíčně. Přitom, pokud by úvěrující nahlédl do výpisů z účtu žalované, musel by zjistit, že příjem žalované nepostačoval na krytí nákladů, proto si pořizovala úvěry od dalších společností, aby byla své dluhy schopna splácet, tak jako v daném případě.6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 90 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, který představovala mzda, kdežto výdaje žalované blíže nezjišťovala a ničím neověřovala. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovanou, učinila chybný závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 10. 5. 2023 neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 58 800 Kč, a jí ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 31 200 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne 23. 5. 2025, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 31 200 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 12 % ročně.12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 31 200 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.13. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.