108 C 13/2025-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 144 352 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 12. 2023 do 16. 1. 2024 v kapitalizované výši 1 096,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 350 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacením, úroku ve výši 69,09 % ročně za dobu od 23. 12. 2023 do 15. 1. 2024 z částky 87 875,91 Kč, úroku ve výši 15 % ročně od 16. 1. 2024 do zaplacení z částky 87 875,91 Kč, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 163 526 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 69,09 % ročně v pravidelných 48měsíčních splátkách po 6 336 Kč počínaje měsícem květen 2023. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalovaného. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil pouze částku 38 020 Kč v pěti splátkách. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky dne 21. 12. 2023 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 97 400,97 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny 97 400,97, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 44 002 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, ze dne , datum, vč. dodatku č.1 a přílohy č.1, oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, , hodnocením klienta vč. historie pohybu na běžném účtu v období od 1. 1. 2023 do 24. 4. 2023 a informací NRKI, dokladem o vyplacení úvěru, výzvou k zaplacení ze dne 20. 11. a 18. 12. 2023, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 12. 2023 vč. přehledu plateb, předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2024 vč. podacího archu a výpisem z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023.4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 69,08 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách ve výši 6 336 Kč, splatných vždy 17. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil 31 680 Kč v pěti splátkách a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 21. 12. 2023 a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaný však po zesplatnění uhradil pouze částku 6 340 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2024, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání.5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je příjem ze zaměstnání ve výši 31 373 Kč. Výdaje žalovaného (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím a žalobkyně vycházela z životního minima a sdělení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí 4 675 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023 však bylo zjištěno, že průměrná čistá mzda žalovaného činila v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru 24 619 Kč měsíčně a kromě toho žalovaný pobíral invalidní důchod ve výši 8 989 Kč měsíčně, který při hodnocení klienta zmiňován není. Podstatné však je, že dalšími příjmy, díky kterým byly pokryty výdaje žalovaného, tvořily další úvěry od společností , právnická osoba, . a , Anonymizováno, ., které žalovaný splácel a výše nájemného činila 6 950 Kč měsíčně a záloha na elektřinu 1 160 Kč měsíčně, jak vyplývá trvalých plateb.6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 90 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se sdělením žalovaného o svém příjmu a výdajích, které však blíže neověřovala, neboť neodpovídají skutečnostem zjištěným z účtu žalovaného. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne , Anonymizováno, neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 38 020 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 26. 10. 2024, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 51 980 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 51 980 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.13. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.