113 C 7/2025-55 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 411 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem obytného domu s byty na adrese , adresa, . Žalovaný jako nájemce užíval byt č. , hodnota, , nacházejícího se ve 4. NP označené budovy, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 12. 2022. Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 1. 2023 na dobu tří měsíců. Nájemní vztah byl následně dodatkem k nájemní smlouvě prodloužen do 31. 10. 2023. Žalovaný byt předal zpět žalobkyni dne 6. 11. 2023. Žalovaný řádně neplatil sjednané nájemné ve výši 5 711 Kč, když dosud žalobkyni neuhradil nájemné za měsíce červen až říjen 2023, celkem ve výši 28 555 Kč. Žalovaný dále spotřeboval na službách poskytovaných s užíváním bytu částku 13 124 Kč, přičemž žalobkyni z tohoto titulu uhradil pouze 8 268 Kč. Nadále jí tak na ceně služeb dluží 4 856 Kč. Dluh v celkové výši 33 411 Kč žalovaný písemně uznal, přesto na něj ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 8. 12. 2022 účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně pronajala žalovanému byt č. , hodnota, o podlahové ploše 27,89 m2 v budově , adresa, , č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, . Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 1. 2023 na dobu tří měsíců, přičemž následně byla dodatkem č. , hodnota, prodloužena do 31. 10. 2023. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 711 Kč měsíčně a bylo splatné posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Spolu s nájemným se žalovaný zavázal platit zálohy na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu (nájemní smlouva, dodatek č. , hodnota, , evidenční list, protokol o předání bytu). Z karty úhrad nájemného vyhotovené dne 28. 1. 2025 vyplývá, že žalovaný řádně uhradil nájemné za měsíce leden až květen 2023, na nájemném za měsíc červen 2023 zaplatil 1 411 Kč a v měsících červenec až říjen 2023 nezaplatil na nájemném ničeho (opis karty úhrad nájemného). Dopisem ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně žalovanému vyúčtovala služby poskytované s užíváním bytu za období od 1. 1. 2023 do 31. 10. 2023. Z vyúčtování vyplývá, že skutečné náklady za odebrané služby činily 13 124 Kč, přičemž žalovaný na zálohách zaplatil celkem 8 268 Kč. Nedoplatek na ceně služeb tak činil 4 856 Kč a žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 31. 7. 2024. Dne 6. 11. 2023 účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaný uznal, že žalobkyni dluží 49 558 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a nákladů na služby za období od 1. 5. 2023 do 31. 10. 2023. Přílohou dohody byl opis karty úhrad nájemného za období květen až říjen 2023, vyhotovené dne 6. 11. 2023, ze které vyplývá, že žalovaný v předmětném období neuhradil na nájemném ani zálohách na služby ničeho (dohoda o uznání dluhu vč. přílohy). Dopisem ze dne 17. 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 37 804 Kč (předžalobní výzva, dodejka).4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.5. Podle § 2246 odst. 1 o. z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.6. Podle § 2247 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, zajistí pronajímatel po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, kterou se žalovaný zavázal hradit žalobkyni nájemné ve výši 5 711 Kč měsíčně, splatné vždy posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Za měsíce červenec až říjen 2023 žalovaný na nájemném nezaplatil ničeho. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí nezaplatil ani nájemné za měsíc červen 2023, ovšem z předložené karty úhrad nájemného vyplývá, že v tomto měsíci bylo na nájemném zaplaceno 1 411 Kč. Celkový dluh na nájemném za období měsíců červen až říjen 2023 tedy činí 27 144 Kč. K uvedeném závěru soud dospěl i přesto, že v dohodě o uznání dluhu žalovaný uznal dluh na nájemném ve výši 34 266 Kč. Soud přitom vycházel z toho, že dohoda o uznání dluhu byla podepsána 6. 11. 2023, kdy k tomuto datu byla vyčíslena i výše uznaného dluhu, který odpovídal nezaplacenému nájemnému za měsíce květen až říjen 2023. Soudu však byl současně předložen i opis karty úhrad nájemného, vyhotovený dne 28. 1. 2025, z něhož vyplývá, že nájemné za květen 2023 bylo uhrazeno zcela (toto ostatně ani není předmětem žaloby) a na nájemné za červen 2023 byla provedena částečná úhrada 1 411 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani její právní předchůdce se nedostavili k ústnímu jednání, nemohl je soud vyzvat k vysvětlení rozporu v předložených kartách úhrad a soud proto tyto interpretoval tak, že poté, co žalovaný dne 6. 11. 2023 uznal dluh na nájemném ve výši 34 266 Kč, bylo na tento dluh částečně hrazeno, kdy došlo k úhradě nájemného za měsíc květen 2023 (5 711 Kč) a částečně i za měsíc červen 2023 (1 411 Kč). Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení ceny služeb, poskytovaných spolu s užíváním bytu, výši 4 856 Kč, tento soud shledává důvodným, když z provedeného dokazování vyplývá, že celková cena spotřebovaných služeb činila 13 124 Kč, přičemž žalovaný na ní zálohově zaplatil pouze 8 268 Kč.8. Žalobě bylo proto vyhověno co do částky 32 000 Kč (nájemné 27 144 Kč + cena služeb 4 856 Kč), přičemž ve zbývajícím rozsahu (1 411 Kč) byla jako nedůvodná zamítnuta.9. Žalovaný je s úhradou nájemného za jednotlivé měsíce v prodlení vždy od prvního dne následujícího měsíce a s úhradou ceny za spotřebované služby je v prodlení od 1. 8. 2024. Proto byl žalobkyni dle § 1970 o. z. přiznán také zákonný úrok z prodlení, jeho výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 411 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 32 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 96 % a ve zbývajícím rozsahu (4 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 92 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (504 Kč) a připočtení soudního poplatku v částce 1 671 Kč, činí celkem 4 575 Kč. 92 % z této částky pak odpovídá částce 4 209 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč