14 C 197/2025-49 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6. 12. 2024 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se právní zástupce žalobkyně omluvila, žalovaný se rovněž nedostavil, požádal o odvolání jednání zvláštních rodinných důvodů úmrtí v rodině. Za situace, kdy se právní zástupce žalobkyně z jednání řádně omluvila a žalovaný žádost o odročení jednání nepodložil žádnou zprávou prokazující tvrzení, jež má být důvodem pro odročení jednání, soud tomuto návrhu nevyhověl a věc ujednání ze dne 30. 9. 2025 v nepřítomnosti obou účastníků právního zástupce žalobkyně projednal.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvu o spotřebitelském úvěru, posouzením úvěruschopnosti, upomínek, předžalobní výzvou, dokladem o bezhotovostní platbě, předsmluvními informacemi, dokladem odeslání, kopií daňového přiznání, kopii občanského a řidičského průkazu, výstupu z insolvenčního rejstříku, výsledku lustrace a kontrolou občanského průkazu.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 27. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, elektronicky, za ověření verifikační platby žalovaného, splátky byly ujednány ve výši 7 500 Kč měsíčně, žalovaný splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení 15. 6. 2024. Úvěrující společnost se nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost, ani pravdivost předložených listinných důkazů, vyčíslenou pohledávku. Předžalobní výzva je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně. Na základě této žaloby se úvěrující společnost domáhala po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny, pokud v řízení bylo nepochybně prokázáno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný z toho ničeho neuhradil, zcela nepochybně dluží žalobkyně na jistině 50 000 Kč. V této části byla žaloba shledána co do základu po právu. Soud ve věci dovodil, že úvěrující společnost se nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností jak, jak jí tato povinnost vyplývá z příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Byť žalobkyně tvrdila, že se úvěruschopností zabývala, dle soudu ke svému tvrzení nepředložila žádné právně relevantní důkazy. Soud tedy nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona. Soud nárok neposoudil pouze na základě ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a to vzhledem k tomu, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti v zákoně o spotřebitelském úvěru účinném do 31. 8. 2024, vedl pouze k relativní neplatnosti, bylo to tedy třeba námitky úvěrovaného. Měl-li soud přihlédnout k absolutní neplatnosti smlouvy učinil tak na základě obecných ustanovení občanského zákona č. 89/2012 Sb. a s ohledem na judikaturu Ústavního soudu shledal tento nedostatek porušením základních zásad a princip českého právního řádu, a proto vzájemné nároky obou účastníků vypořádal ve smyslu nároků z bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 50 000 Kč, včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 040 Kč a odměnu právního zastoupení podle § 14b odst. 1 za formulářový typ žaloby, vyhlášky č. 177/19 96 Sb., 1 úkon po 500 Kč, dohromady za 3úkony 1 500 Kč, plus 3 režijní paušály po 100 Kč, plus DPH, dohromady 3 840 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku II je žalovaný povinen zaplatit žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.