14 C 221/2025-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 8. 7. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 56 900 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o podnikatelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 8. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o podnikatelském úvěru, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 5. 12. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě této smlouvy úvěrující společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, které měl žalovaný uhradit do 12. 2. 2025. Smluvně byla ujednána sankce za prodlení s úhradou jednotlivé splátky ve výši 500 Kč, žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou pěti splátek. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala jednorázovou sankci ve výši 2 500 Kč za prodlení s úhradou pěti splátek. Žalobkyně dále úvěrovanému vyúčtovala smluvní pokutu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to webových stránek , Anonymizováno, Předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2025 je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů, uzavření smlouvy, ani vyplacení finančních prostředků.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákona je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. V projednávaném případě posoudil soud po zjištění skutkového stavu věci nárok žalobkyně a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud dovodil, že mezi účastníky byla v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně i žalovaného uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, a to dne 5. 12. 2024, že na základě této smlouvy úvěrující společnost žalovanému jako podnikateli vyplatila finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. 2. 2025. Žalovaný úvěr nevrátil, ničeho nezaplatil, dluží proto na jistině žalobkyni celkem 32 000 Kč. Strany si ujednaly ve smlouvě jednorázový poplatek za prodlení s úhradou jakékoli splátky, celkem se žalovaný ocitl v prodlení s pěti splátkami, dluží žalobkyni nejen jistinu ve výši 32 000 Kč, ale rovněž jednorázovou sankci za pět splátek, s nimiž se ocitl v prodlení v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč). V tomto rozsahu soud shledal žalobu po právu, s ohledem na skutečnost, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nedopadá na předmětný vztah zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., nebylo tedy třeba, aby se úvěrující společnost zabývala finančními a majetkovými poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Na druhé straně za situace, kdy si strany ujednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč, tj. de facto odměnu za půjčku peněz ve výši 70 % jistiny, soud dovodil, že v této části je smlouva o úvěru absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákona. Podle soudu se jedná se o nepřiměřeně vysoký poplatek, který neodpovídá běžné úrokové sazbě peněžních ústavů, za nichž je poskytován úvěr podnikatelským subjektům. Podle soudu je rozsah sjednaného poplatku nemravný a vede k absolutní neplatnosti takového ujednání ze smlouvy. Za této situace soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 32 000 Kč, včetně jednorázové sankce za prodlení se splátkami ve výši 2 500 Kč, celkem částku 34 500 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení od 13. 2. 2025 v zákonné výši 12 % ročně do zaplacení tak, jak žalobkyně požadovala, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Na druhé straně nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč včetně příslušenství, v této části z důvodu porušení dobrých mravů žalobu výrokem II zamítl.10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěch shledal soud v rozsahu 22 %, a proto přiznal výrokem III žalobkyni právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 22 %, účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 276 Kč a dále odměnu právního zastoupení podle § 7 advokátního tarifu dle tarifní hodnoty podle § 7 AT jeden úkon po 3 380 Kč, tři RP po 450 Kč plus DPH, dohromady 16 178,90 Kč, celkem 22 % takto vyčíslených nákladů řízení představuje částku 3 559,40 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku III je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.