16 C 116/2025-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 069,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí kontokorentu k běžnému účtu, na základě které žalovaný čerpal a dosud neuhradil žalobkyni částku 9 997,22 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání konanému dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. Soud provedl dokazování následovně.5. Z rámcové smlouvy o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na zřízení účtu č. , č. účtu, pro žalovaného.6. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že mu poskytla novou službu spočívající v poskytnutí úvěru s možností přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 18,90 % ročně, úročeného denně z aktuální výše vyčerpaných peněžních prostředků.7. Z listiny označené jako čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný čerpal na jistině částku 9 997,20 Kč a uhradil žalobkyni celkem 1 095,93 Kč, a to dne , datum, částku 152,02 Kč, dne , datum, částku 144,83 Kč, dne , datum, částku 158,87 Kč, dne , datum, částku 163,60 Kč, dne , datum, částku 0,39 Kč, dne , datum, částku 162,45 Kč, dne , datum, částku 153,63 Kč a dne , datum, částku 160,14 Kč, které byly žalobkyní započteny na úroky.8. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni , datum, dle této zprávy žádný nesplacený závazek.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z mimořádného výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, soud nezjistil žádné relevantní údaje pro posouzení věci.10. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.11. Na základě toho soud zjistil následující skutkový stav.12. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně bude vést účet č. , č. účtu, . Dále se dne , datum, dohodli na tom, že žalobkyně umožní žalovanému přečerpání peněžních prostředků na tomto účtu až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18,90 % ročně úročený denně z aktuální výše vyčerpaných peněžních prostředků. Žalovaný vyčerpal částku 9 997,20 Kč a žalobkyni dosud uhradil 1 095,93 Kč.13. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), ve znění účinném do 28. 5. 2022, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu, na základě které žalobkyně zřídila a vedla žalovanému běžný účet. Následně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr (§ 2 ZSU).20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.21. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, a to pokud jde o příjmy i výdaje, z informací sdělených žalobkyni žalovaným, dále učinila dotaz na bankovní a nebankovní registr klientských informací, u výdajů pak žalobkyně stanovila částku předpokládaných výdajů žalovaného, kterou vyhodnotila dle expertní analýzy, neboť žalovaný v žádosti o úvěr žádné informace k výdajům neuvedl. K tomu soud uvádí, že takové posouzení příjmů a výdajů žalovaného je zcela nedostatečné, neboť to v žádném případě nevypovídá nic o tom, jaké byly skutečné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně se spokojila se sdělením výše příjmu žalovaného, aniž by tento nějak skutečně ověřovala, například potvrzením zaměstnavatele, u výdajů žalobkyně uvedla, že si jejich výši stanovila sama podle analýzy, neboť žalovaný své výdaje žalobkyni neuvedl. Přičemž jak je uvedeno výše, zákon ukládá věřiteli při posky