16 C 149/2025-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 721,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na základě které poskytla žalovanému dne , datum, na jeho běžný účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na základě které poskytla žalovanému dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, částku 40 000 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání konanému dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. Soud provedl dokazování následovně.5. Z rámcové smlouvy o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na zřízení účtu č. , č. účtu, pro žalovaného,6. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že mu poskytne úvěr 30 000 Kč na dobu trvání úvěru 15 měsíců, který je povinen splatit ve 14měsíčních splátkách po 2 500 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně s tím, že celková částka k úhradě činí 33 193,67 Kč.7. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že mu poskytne úvěr 40 000 Kč na dobu trvání úvěru 28 měsíců, který je povinen splatit ve 27měsíčních splátkách po 1 818 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně s tím, že celková částka k úhradě činí 49 058,88 Kč.8. Z dokladu o čerpání úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, vyplacena částka 30 000 Kč.9. Z dokladu o čerpání úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, vyplacena částka 40 000 Kč.10. Z přehledu plateb úvěru k načerpané jistině 40 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dosud celkem 23 072 Kč.11. Z přehledu plateb úvěru k načerpané jistině 30 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dosud celkem 28 430 Kč.12. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že tento účet je veden u žalobkyně na jméno žalovaného, a že dne , datum, byla na tento účet přispána částka 30 000 Kč od žalobkyně, a dne , datum, připsána částka 40 000 Kč od žalobkyně.13. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný měl ke dni , datum, jeden nesplacený závazek, a to úvěr na částku 15 000 Kč, přičemž nesplacená částka včetně příslušenství činila 17 275 Kč.14. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný měl ke dni , datum, dva nesplacené závazky, a to úvěr na částku 11 000 Kč, přičemž nesplacená částka včetně příslušenství činila 11 511 Kč a úvěr na částku 30 000 Kč, přičemž nesplacená částka včetně příslušenství činila 33 354 Kč.15. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud nezjistil žádné relevantní údaje.16. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.17. Na základě toho soud zjistil následující skutkový stav.18. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný uhradí ve 14měsíčních splátkách po 2 500 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně, s tím, že celková částka k úhradě činí 33 193,67 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč vyplaceny dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, vedený u žalobkyně. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 28 430 Kč.19. Žalobkyně a žalovaný se dále dohodli, že mu žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný uhradí ve 27měsíčních splátkách po 1 818 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně, s tím, že celková částka k úhradě činí 49 058,88 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč vyplaceny dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, vedený u žalobkyně. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 23 072 Kč.20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), ve znění účinném do 28. 5. 2022, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli v obou případech smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného, přičemž z výpisu z účtu vyplývá, že se jedná skutečně o účet žalovaného. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).26. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Ev