16 C 203/2025-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 56 775,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění splátek ve výši 5 400 Kč. Celkem se tak zavázala uhradit částku 55 776 Kč nejpozději do , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: smlouvou o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaná se dohodly, že tato společnost poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč a s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že od společnosti , právnická osoba, . převzala částku 30 000 Kč, transakční historií, ze které soud zjistil, že žalovaná dosud uhradila žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, celkem 14 000 Kč, předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, žádostí o úvěr, ze které soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná od , datum, do , datum, a že její měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, na dopravu a jídlo 4 250 Kč, měsíční splátky půjček činí 3 600 Kč, pracovní smlouvou žalované, ze které soud zjistil, že žalovaná uzavřela jako zaměstnankyně pracovní smlouvu s nástupem do práce dne , datum, , na dobu určitou do , datum, , výplatními páskami za , datum, , ze kterých soud zjistil, že mzda žalované byla v červenci , rok, a v srpnu , rok, .5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:7. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč a s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč. Žalovaná převzala částku 30 000 Kč od právní předchůdkyně v hotovosti, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná dosud vrátila žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, částku 14 000 Kč.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů a výdajů sdělených žalovanou a lustrací žalované ve veřejných registrech. Příjmy byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, a výdaje žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr, pak byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. K dotazu soudu však u jednání právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně bankovním výpisem z účtu nedisponuje. Žalobkyně tak nebyla schopna prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, zejména pokud jde o výdaje