16 C 92/2025-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 28 552 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 24 600 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím ve výši celkem 29 938 Kč do , datum, . Žalovaná částka představuje dále ve výši 3 952 Kč smluvní pokutu a ve výši 265 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. K ústnímu jednání konanému dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to z: výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , ze kterých soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, výzva byla žalované předána k přepravě dne , datum, , dvou výpisů z účtu banky , právnická osoba, , ze kterých soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, odeslána částka 14 600 Kč a dne , datum, odeslána částka 10 000 Kč, smlouvy o postoupení pohledávky, potvrzení o úplatě za postoupení pohledávky, společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno, smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná se dohodly, že jí tato společnost poskytne částku 14 600 Kč a žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu s úrokem ve výši 3 358 Kč, celkem tedy 17 958 Kč do , datum, , přičemž zápůjční úroková sazba činí 279,83 % ročně, dodatku č. , hodnota, smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná se dohodly na navýšení jistiny úvěru na částku 24 600 Kč a tomu odpovídajícímu úroku ve výši 5 338 Kč, výpisu z účtu , právnická osoba, ., ze kterého soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je označený jako , Jméno žalované, , všeobecných obchodních podmínek, ze kterých soud nezjistil žádné relevantní informace.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se dne , datum, dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 14 600 Kč, a následně se dne , datum, dohodly na navýšení až na částku celkem 24 600 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit , právnická osoba, celkem částku 29 938 Kč. Dne , datum, , právnická osoba, žalované převedla na její účet částku 14 600 Kč a dne , datum, částku 10 000 Kč, celkem tak 24 600 Kč. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. Na základě smlouvy k postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Žalovaná byla vyzýván k úhradě dluhu, bezvýsledně, postoupení pohledávek jí bylo oznámeno.7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 24 600 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované, přičemž z výpisů z účtu vyplývá, že se jedná skutečně o účet žalované. Soud tak má za prokázané převod peněžních prostředků z právní předchůdkyně žalobkyně na žalovanou. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).13. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.14. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, žalobkyně k tomu pouze uvedla, že lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, a bankovním a nebankovním registru. Toto jde zcela nedostatečné a nemůže vést v žádném případě k závěru, že by právní předchůdkyně splnila řádně svou povinnost prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. K ústnímu jednání se žalobkyně ze své vlastní vůle nedostavila, a tak nemohla být v tomto směru ani poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., tudíž neunesla břemeno tvrzení ani důkazní, a lze tedy dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnos