19 C 253/2025-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 21 507 Kč (jako součtu částek 18 901 Kč, 1 258 Kč, 300 Kč a 1 048 Kč), úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 18 901 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 901 Kč, obojí od 27. 4. 2025 do zaplacení s tím, že dne 27. 2. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (z toho 27 500 Kč převedla na účet určený žalovaným a zbytek 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru pro žalovaného jako jeho provizi). Před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádala výplatní pásky z pracovního poměru žalovaného, výpisy z jeho běžného účtu, prověřením v databázi centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků. Na základě těchto dokladů dospěla žalobkyně k závěru, že příjmy žalovaného s ohledem na jeho závazky jsou dostačující k tomu, že žalovaný je schopen řádně úvěr v poskytnuté výši splácet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky vše ve výši celkem 40 000 Kč žalobkyni vrátit ve 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 3. 2024. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně tedy požaduje po žalovaném částku představující dosud neuhrazenou jistinu 18 901 Kč, náklady za upomínky ve výši 300 Kč (3x 100 Kč), úroky ve výši 1 258 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 048 Kč, tj. 0,1 % denně z neuhrazené částky 18 091 Kč od 27. 4. 2025 do 17. 6. 2025. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, avšak dlužná částka nebyla dosud uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Z žalobkyní předložených důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, seznamem nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, úvěrovými podmínkami, potvrzením banky o převedení úhrad ze dne 4. 3. 2024, upomínkou, oznámením o zesplatnění ze dne 26. 4. 2025 s poštovním podacím archem, potvrzením , právnická osoba, , čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně , jméno FO, , posouzením bonity smlouvy, tabulkou umoření, čestným prohlášením žalovaného, doklady o výdajích a příjmech žalovaného, výpisy z centrální evidence exekucí, výplatními páskami, transakcí z účtu žalovaného, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: mezi účastníky byla dne 27. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně jako úvěrující společnost žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ho zavázal splácet v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč s tím, že první splátka byla splatná 20. 3. 2024. Úvěrující společnost se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádala výplatní pásky z pracovního poměru žalovaného, výpisy z jeho běžného účtu, prověřila ho v databázi centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků. V případě porušení povinností žalovaným žalobkyně podle VOP byla oprávněna úvěr zesplatnit, a to dostane-li se žalovaný do prodlení s placením jedné splátky nebo jen její části, po dobu delší než dva měsíce. V daném případě se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek a byl vyzýván k jejich úhradě upomínkami ze dne 27. 2. 2025 a 25. 3. 2025, současně byl poučen, že neprovede-li úhradu splátek ve stanovené lhůtě, dojde k zesplatnění úvěru. Dne 26. 4. 2025 došlo oznámením o zesplatnění úvěru k zesplatnění úvěru, současně pak bylo toto oznámení také předžalobní výzvou. Za všechna tato písemná podání žalobkyně měla žalobkyně nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč za každou upomínku, tj. 300 Kč, jak bylo ujednáno v článku IV. odst. 4 písm. a, b) VOP ve spojení se sazebníkem poplatků. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 26. 4. 2025, k tomuto dni byl také kapitalizován dlužný úrok ve výši 1 258 Kč. Dluh na jistině byl vyčíslen na 18 901 Kč, na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 048 Kč, což je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky 18 901 Kč od 27. 4. 2025 do 17. 6. 2025, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do sepisu žaloby. Předžalobní výzva ze dne 26. 4. 2025 byla řádně doručena žalovanému. K úhradě dlužných částek však nedošlo.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru měla před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. V daném konkrétním případě žalobkyně tvrdila a doložila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr zkoumala předložením výpisu z bankovního účtu žalovaného a potvrzením o jeho příjmu formou výplatních lístků, čestným prohlášením o jeho výdajích a potvrzením z centrálních registrů, kdy z těchto listin jednoznačně vyplývalo, že žalovaný má pravidelný příjem a rovněž tak vyplývaly jeho pravidelné měsíční výdaje. Dle názoru soudu je takovéto posouzení úvěruschopnosti žalovaného pro daný případ dostačující.8. Žalobkyně přitom předmětné peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč žalovanému skutečně poskytla a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni společně se sjednaným úrokem, tj. v celkové výši 40 000 Kč. Podle ujednání v obchodních podmínkách vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu v souvislosti s tím, že úvěr se stal splatným v důsledku prodlení žalovaného, a to ve výši ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru (tj. z neuhrazené částky 18 901 Kč od 27. 4. 2025, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 17. 6. 2025, tj. do sepisu žaloby). Rovněž tak vznikl žalobkyni nárok na poplatky za zaslané upomínky celkem ve výši 3 x 100 Kč, dále pak také nárok na kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 1 258 Kč, vyčíslený ke dni zesplatnění tj. k 26. 4. 2025. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , ho