20 C 112/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 40 740 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, výši 54 540,00 Kč (skládající se z půjčené částky 30 000 Kč a souhrnného poplatku 24 540 Kč), podle které měla splácet týdně 909 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 13 800 Kč. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek nepřestavuje sjednaný úrok. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy (, datum, ), tedy od , datum, . Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, interní kontrolu platební historie klienta, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2. Žalovaná se k předmětné žalobě nijak nevyjádřila a do spisu nedoložila žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční částku ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 5 940 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč, tedy v celkové výši 54 540 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 909 Kč. Žalovaná na úvěr nepravidelně hradila různé částky, kdy takto žalobkyni celkem zaplatila 13 800 Kč (informace o smlouvě , číslo, ). Dopisem ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky (předžalobní výzva, podací arch). Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že má středoškolské vzdělání, nežije v domácnosti s jinou osobou, nemá žádné vyživovací povinnosti, vlastní automobil a vlastní nemovitost – rodinný dům. Dále uvedla, že již měla u žalobkyně úvěr. Žalovaná měla pracovat na plný úvazek jako pracovnice ochranky s průměrným čistým příjmem ve výši 7 960 Kč, a dále pobírala důchod ve výši 6 610 Kč, přičemž její měsíční výdaje na bydlení činily 4 872 Kč a celkové výdaje domácnosti pak 9 232 Kč. Příjem žalované měl být ověřen z výměru důchodu a výpisů z účtu.4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.9. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Předložená evidenční karta sama o sobě, dle názoru soudu, k prokázání skutečnost, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nestačí Nedostatky v postupu žalobkyně pak soud spatřuje především v tom, že pokud jde o skutečné výdaje žalované, spokojila se žalobkyně pouze s tvrzením žalované, které žádným způsobem neověřila (např. vyžádáním dokladů o nákladech souvisejících s bydlením apod.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.10. Ačkoliv ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věty druhé, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření úvěrové smlouvy), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věta druhá, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatností posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalované. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.11. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná jí ve splátkách zaplatila celkem 13 800 Kč, soud proto zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 16 200 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.12. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a popla