8 C 118/2025-47 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 67 128,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25.1.2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu ve lhůtě do 24.1.2025. Žalovaný nezaplatil na svůj závazek ničeho a pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. Poskytovatel úvěru posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, a dle informací zjištěných lustrací veřejně dostupných databází.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne , datum, , platebních informací k variabilnímu symbolu , var. symbol, , výpis z účtu č. , č. účtu, za dobu od 1.7. do 30.9.2024, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne 14.2.2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého , Anonymizováno, . jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně do jednoho roku ve splátkách v minimální výši 13 % ze splatné částky minimálně 1 000 Kč. Svůj závazek žalovaný nesplnil a nezaplatil ničeho a úvěrující postoupil tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 14.2.2025.4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 45 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Úvěrující však zkoumal pouze doložené příjmy a deklarované, tedy neověřené výdaje. Navíc, pokud by nahlédnul do výpisu z účtu žalovaného, musel by zjistit, že žalovanému příjem ze zaměstnaneckého poměru nepostačoval a například 13. 9. 2024 získal půjčku od , právnická osoba, . (10 000 Kč), 23. 9. 2024 od , Anonymizováno, (10 000 Kč) a , právnická osoba, . (10 000 Kč) Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 45 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 14.2.2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 16.2.2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 20.2.2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 21.2.2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu 34 %, představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 3 820 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 3 357 Kč činí celkem 18 857 Kč, 34 % nákladů tedy představuje 6 412 Kč.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 671 Kč, když sazba soudního poplatku činí 3 357 Kč a soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 686 Kč.