8 C 143/2025-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 62776 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 25 883,24 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a v kapitalizované výši 1 609,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 018,51 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a v kapitalizované výši 3 163,61 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 522 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 154 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze dvě splátky po 4 000 Kč a dluží na jistině 25 883,24, úroku 1 135,27 Kč, výše uvedených úhradách celkem 20 757,49 Kč a smluvní pokutě 15 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z předložených listin, a to smlouvy o úvěru č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 včetně podacího lístku a výzvy k plnění ze dne 24. 1. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 55 726 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky, úroku ve výši 1 522 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč ve 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 184 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit měsíc po podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil celkem částku 4 000 Kč a spol. , právnická osoba, . postoupila tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 10. 2024. Výzvou ze dne 24. 1. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Přes tuto výzvu žalovaný neuhradil žalobkyni na žalovanou částku ničeho.4. Na smlouvu o zápůjčce je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. úhradách, úrocích a poplatcích v celkové výši 25 776 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků a splatnost závazku (14 měsíců) odpovídá součet poplatků ročnímu úroku přesahujícímu 70 % jistiny. Dle závěru soudu úhrady a poplatky neměly jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnily tedy funkci úroků z předmětného úvěru, a proto je nutno je po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky, přestože jsou ve smlouvě rozepsány jako poplatek z administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní režim či poskytnutí úvěru.6. Skutečnost, že předmětné poplatky plnily funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání vypůjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti úvěru odpovídá souhrn zmiňovaných poplatků ročnímu úroku přesahujícímu 70 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 5x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu těchto úroků a poplatků v celkové výši 25 776 Kč nevzniklo.7. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.8. Dle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabýval půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalovanému. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.9. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně vrátil částku 8 000 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 22 000 Kč. Žalobkyně prokazatelně poprvé vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 8. 2. 2025, a to dopisem ze dne 24. 1. 2025. Od 9. 2. 2025 je proto žalovaný v prodlení se zaplacením částky 22 000 Kč a dle § 1970 obč. zák. jej soud zavázal zaplatit žalobkyni z této částky i úroky z prodlení, které dle prováděcího předpisu činí 12 % ročně. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části byl nárok uplatněný ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, nevznikly prokazatelně žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.