8 C 210/2025-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 15 370,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení z částky 7 358,79 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 23. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit do 14. 2. 2026. Žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas, zaplatila pouze částku 2 247,38 Kč a dluží částku 15 370,37 Kč, z čehož jistinu tvoří částka 5 993,79 Kč, poplatky 1 365 Kč a smluvní pokuta ve výši 383,35 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně nahlédnutím do příslušných registrů a vycházela z informací žalované, výpisu z účtu žalované a jejich výplatních pásků. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud vycházel z listinných důkazů a to smlouvy o revolvingovém úvěru z 23. 8. 2024, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované včetně přehledu příjmových transakcí na účtu č. , č. účtu, za dobu od 23. 8. 2023 do 22. 8. 2024, výpisu z tohoto účtu za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 10. 2024 a výzvy k úhradě ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23. 8. 2024 distančním způsobem smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednané úroky ve výši 1,066 % denně a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaná splátky řádně neplatila, uhradila pouze 2 247,38 Kč, proto byla vyzvána žalobkyní k jednorázové úhradě závazku. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na příjmy a výdaje žalované, při ověření příjmových transakcí na jejím bankovním účtu. Z celkového výpisu z tohoto účtu však vyplývá, že debetní položky na tomto účtu převyšují položky kreditní, přičemž k příjmovým položkám patří přídavky na tři děti.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 6 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z informací žalované o jejím příjmu ve výši 19 900 Kč měsíčně, které však ověřovala pouze z příjmových transakcí realizovaných na účtu žalované. Výdaje žalované nebyly ověřovány ničím a žalobkyně vycházela pouze z tvrzených výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a dalších nezbytných výdajů ve výši 1 000 Kč v situaci, kdy žalovaná má dle placených dětských přídavků tři vyživovací povinnosti a z výpisu z jejího účtu je patrno, že její výdaje překračují příjmy. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila 2 247,38 Kč, proto je povinna žalobkyni vrátit částku 3 752,62 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 5. 2025, který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 24. 5. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 27. 5. 2025. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 28. 5. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem ve výši 1 000 Kč a poplatkem zaplaceným.