8 C 224/2025-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 29 370 Kč, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 16. 5. 2024 do zaplacení z částky 24 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 3. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč dne 8. 3. 2024 a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 9 000 Kč vrátit do 15. 5. 2024. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a žalobkyni neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně tak, že si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila z výplatních pásků žalovaného a blíže neuvedených dokumentů, vyžádaných od žalovaného. Navíc vycházela z relevantních databází blíže neurčených. Přes výzvu učiněnou před podáním žaloby žalovaný dluh ani z části neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 3. 2024, výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, z 8. 3. 2024, výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce leden až březen 20234, předžalobní výzvy ze dne 30. 1. 2025 včetně dodejky, výplatních pásků žalovaného za měsíce leden a únor 2024 a zákaznické karty žalovaného ze kterých zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 8. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet celkem částku 15 000 Kč téhož dne a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 9 000 Kč žalobkyni vrátit ve třech splátkách po 8 000 Kč ve lhůtě 93 dnů od poskytnutí zápůjčky. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalované na uvedené telefonní číslo. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, přičemž doloženy byly pouze příjmy za předchozí dva měsíce, které činily necelých 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 15 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, přičemž ověřila pouze tvrzené příjmy, nikoliv výdaje, u kterých vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Tedy neprověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 8. 3. 2024 neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 1. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 2. 2. 2024 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 5. 2. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 6. 2. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože úspěch každého z účastníků v zásadě odpovídá jeho neúspěchu, postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, vznikla žalobkyni povinnost uhradit doplatek soudního poplatky, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem a poplatkem uhrazeným, tj. částku 294 Kč.