8 C 277/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 51 640 Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 7 090 Kč a úroku ve výši 900 Kč do 30 dnů. Žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas a dluží včetně poplatků za upomínky a smluvní pokutu částku 51 640 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou , právnická osoba, a tato společnost postoupila stejnou pohledávku následně žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Po výzvě k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru vzala žalobkyně žalobu zpět o 21 640 Kč a úroků z prodlení a soud v této části řízení zastavil postupem dle § 96 o.s.ř. Předmětem řízení poté zůstala částka 30 000 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 5. 2024, potvrzením o provedené platbě z 19. 12. 2024 a předžalobní výzvou z 31. 7. 2025 a z nich vzal za prokázaný skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 5. 2024 smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč již před uzavřením smlouvy dne 20. 3. 2024 a žalovaná se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednané poplatky a úrok do 30 dnů. Do doby splatnosti žalovaná neuhradila ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 7. 2025 byla žalovaná vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně však ani netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, čímž porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud nevrátil ničeho, proto je povinna žalobkyni poskytnutou částku vrátit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v části, ve které nebyla vzata zpět vyhověl (výrok I.)11. Protože procesní úspěch každého z účastníků řízení v zásadě odpovídal jejich procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 516 Kč.