9 C 31/2018-442 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění její změny, kterou soud připustil, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. e. , číslo, , a pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , (dále také „Pozemky žalobkyně“) bylo zřízeno právo služebnosti nezbytné cesty zahrnující právo přístupu a právo příjezdu osobními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 Kg, a to přes geometricky vymezenou část pozemků parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , (dále také „Pozemky žalovaného“) v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu. Tento svůj návrh po rozhodnutí ve věci odvolacím soudem upravila a nadále požadovala zřízení nezbytné cesty pouze po pozemcích , číslo, . Svůj návrh odůvodnila tím, že chata č. ev. , číslo, byla postavena na základě územního rozhodnutí vydaného dne , datum, a následně bylo zažádáno o výstavbu garáže na pozemku parc. č. , číslo, , jejíž výstavba byla připuštěna rozhodnutím ze dne , datum, s tím, že rozhodnutí o trvalém užívání bylo vydáno v roce 1974. Po celou dobu existence chaty a garáže jezdili vlastníci Pozemků žalobkyně přes Pozemky žalovaného či jeho předchůdců, a to bez jakéhokoliv omezení, za což každoročně hradili žalovanému poplatek ve výši 1 000 Kč. Toto fungovalo až do roku 2013, kdy žalovaný odmítal poplatek přijímat a začal žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům ztěžovat příjezd k chatě. Žalobkyně se snažila se žalovaným dohodnout na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti chůze a jízdy, ale nedohodli se. Žalobkyně ještě podala Městskému úřadu ve , adresa, návrh na vyvlastnění práva odpovídajícímu věcnému břemeni dle § 170 zákona č. 183/2006 Sb., avšak ani přes podané odvolání nebylo tomuto návrhu vyhověno. Má za to, že přes pozemek parc. č. , číslo, přístup není možný, když přes tento pozemek nelze projet na její pozemek. Žalobkyně proto nemá jinou možnost než se svého práva domáhat u soudu.2. Žalobkyně dále doplnila, že dokud je zaměstnaná, tak své pozemky užívá od pátku do neděle, jinak zde tráví veškerý volný čas a dovolené, v průběhu víkendu jezdívá nakoupit, na chatu jezdí pravidelně na víkendy i její syn a dcera s rodinami, jejich děti žalobkyně hlídá o letních prázdninách, v té době s nimi podniká výlety na koupaliště do Frýdlantu nebo Frenštátu. V důchodu zde chce pobývat častěji, a to od jara do podzimu, vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu užívá k chůzi trekingové hole, které jí brání v nošení těžších nákupů, ke kterým musí používat automobil. Syn žalobkyně zde provádí udržovací práce a materiál musí dovézt autem, tyto práce dělá o víkendu. Soud by měl taktéž přihlédnout k tomu, že část pozemků, kde žádá nezbytnou cestu užívá pro cestu i žalovaný.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když není ve věci pasivně věcně legitimován. Žalobkyně zcela neúčelně navrhuje zřízení věcného břemene ve formě služebnosti pro ni a její potomky, které by mělo vést přes více nemovitostí žalovaného, což automaticky povede k poklesu hodnoty všech těchto pozemků, navíc v této oblasti jsou vedeny veškeré rozvody vody a plynu. Současně se nabízí možnost zřídit služebnost o 80 % kratší, a to buď přes zcela prázdný pozemek parc. č. , číslo, , nebo přes parc. č. , číslo, , čímž by došlo k omezení vlastnického práva pouze k jedné nemovitosti. Podle judikatury a odborné literatury je vždy nutné zřídit přístup, který bude nejpřirozenější, čímž je myšleno zjevně nejúčelnější, který bude co nejméně zatěžovat vlastníky pozemků, přes které cesta povede, je třeba vážit zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit a míru rušení jeho vlastníka. Nezpevněná plocha vedoucí přes Pozemky žalovaného není uzpůsobena k pravidelné jízdě automobilů, jelikož se pod povrchem nacházejí důležité rozvody (např. plyn, nejméně 3 hlavní uzávěry) a trativody. Proti jízdě automobilem přes Pozemky žalovaného rovněž uplatňoval námitky soused, kterému se začal hroutit plot a jeho stavba. Rovněž zástupci vodárenských společností upozorňují na možná poškození a vyzývají k omezení pohybu vozidel po těchto pozemcích. Cesta je navíc ze strany žalovaného a dalších sousedů neustále opravována bez jakéhokoliv přispění žalobkyně. Podle žalovaného nelze přehlédnout, že stavba žalobkyně byla na jejím pozemku zbudována bez dodržení podmínky stanovené pro tuto stavbu stavebním úřadem, kterou byla nutnost předchozího zajištění přístupu k nemovitosti, což lze považovat za způsobení si nedostatku přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015. Již právní předchůdci žalobkyně nevlastnili žádný pozemek, který by byl napojen na veřejnou komunikaci a problém řešili, tak, že chodili a jezdili k chatě přes pozemek parc. č. , číslo, a, když tato příjezdová cesta poskytovala a poskytuje dostatečnou kapacitu, kterou žalobkyně požaduje, přičemž průjezd tímto pozemkem by nikoho neobtěžoval, protože s jedná pouze o zahradu se stromy a keři. K tomu dodal, že následně právní předchůdci žalobkyně užívali část pozemku ve vlastnictví žalovaného, ale pouze k průchodu, protože vozidlo nechávali v docházkové vzdálenosti od chaty. Pokud je v darovací smlouvě, kterou žalobkyně předložila, že užívání příjezdní cesty je zajištěno dohodou ze dne , datum, , což má znamenat cestu, která je požadována v žalobě, tak toto není pravdivé tvrzení, navíc z důkazu ani nijak nevyplývá. Před započetím stavby garáže požadoval NV , adresa, po panu , jméno FO, doklad, že má zajištěn přístup do garáže, přesto že doklad nebyl předložen, stavbu garáže zahájil a dokonce i zkolaudoval, jeho otec s příjezdovou cestou od počátku nesouhlasil. Cestu na pozemcích parc. č. , číslo, a , číslo, si vytvořil pan , jméno FO, následně žalobkyně, a to bez předchozího souhlasu, dříve totiž pan , jméno FO, používal jako přístupovou cestu na svou parcelu pozemek souseda, avšak po neshodách s majitelem mu bylo další používání znemožněno, proto pak jezdil všude, kde se dalo projet. v posledních letech žalovaný umožňoval přístup žalobkyni za symbolickou částku 1 000 Kč ročně, ale když se k němu v roce , rok, přestěhoval syn Marek a jeho družka, tak chtěl pozemek zabezpečit tím, že oplotí pozemek, avšak žalobkyně jeho žádosti nevyhověla. Dále žalovaný v průběhu řízení namítal, že cena obvyklá stanovená znaleckým posudkem je nepřiměřeně nízká a řešením by bylo stanovit nikoliv jednorázovou částku, ale roční platbu za strpění služebnosti, protože stanovená cena vůbec nezohledňuje, že předmětným věcným právem mají být zatíženy a znehodnoceny hned čtyři jeho pozemky v řadě. Pokud by soud nezbytnou cestu povolil, měl by zohlednit, že cena nemovitých věcí žalobkyně vzroste, avšak cena nemovitých věcí žalovaného se razantně sníží, a to za situace, kdy vztahy mezi nimi jsou vyhrocené. Žalovaný je od počátku připraven se dohodnout se žalobkyní na neomezeném průchodu, nikoliv na průjezdu4. Soud v průběhu nařízených jednání provedl rozsáhlé dokazování, a to jak listinami, tak výslechy svědků a v neposlední řadě též výslechy účastníků.5. K prokázání nutnosti zřízení nezbytné cesty a jejímu rozsahu navrhla žalobkyně výslechy svědků, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a dále , jméno FO, , Ing. , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se měli vyjádřit k tomu, jak se na Pozemky žalobkyně v minulosti přicházelo nebo přijíždělo, zda ví něco o dohodě mezi právními předchůdci účastníků. Výslechy těchto svědků soud považoval za věrohodné, neboť svědci vypověděli v základu tytéž skutečnosti, které navíc navazují na listiny založené ve spise (zejména projekt garáže, povolení výstavby garáže, předběžná kupní smlouva), ostatně neodporují ani výpovědím svědků, které k prokázání svých tvrzení navrhl žalovaný. v souladu s pokynem odvolacího soudu byli také vyslechnuti žalobkyní označení svědci , jméno FO, a , jméno FO, , její děti, kteří se vyjádřili k četnosti příjezdům k chatě a potřebnosti příjezdů automobilem k chatě. , jméno FO, . Stejně tak byl dle pokynu odvolacího soudu doplněn nový geometrický plán a bylo provedeno nové znalecké zkoumání.6. Z výpovědi matky žalobkyně, paní , jméno FO, , bylo zjištěno, že v roce 1964 s manželem zakoupili od otce žalovaného pozemek, na kterém postavili chatu, bylo to na louce. Sousední pozemky byly obestavěny chatami, takže neměli jinou možnost příjezdu k chatě než způsobem, jak nyní žalobkyně požaduje, vždycky tak jezdili, šlo o pozemky otce žalovaného, který jim prodal pozemek na chatu. Všechny pozemky, na kterých stojí nyní sousedící chaty, byly původně pana , jméno FO, st. a on je rozprodal zájemcům o postavení chat. v době, kdy kupovali pozemek, její manžel na žádost otce žalovaného sepsal písemnou domluvu, kterou otec žalovaného podepsal, finance mu její manžel vždy vyplácel, byla u toho. Takto se písemně dohodli i o tom, jak a za kolik se bude používat příjezdová cest