11 C 285/2025-18 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 24 015 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení skládající se z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 5 400 Kč, úroku ve výši 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 165 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., dne 31. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které jí téhož dne byly zaslány na její účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, úrok ve výši 450 Kč, a to společně s jistinou nejpozději do dne 30. 1. 2025. Žalovaná však své smluvní závazky nesplnila řádně a včas, když ke dni podání žaloby na svůj dluh neuhradila ničeho. Smlouva přitom byla mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webovou stránku žalobkyně , internetová adresa, (pomocí SMS kódu), na které se žalovaná zaregistrovala a požádala o úvěr. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a předsmluvní formulář, které byly žalované předloženy před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, tj. pravidelné měsíční příjmy ve výši 200 000 Kč a výdaje ve výši 11 000 Kč sestávající z nákladů na energie ve výši 10 000 Kč a ostatních výdajů ve výši 1 000 Kč a dále výpisy z účtu žalované. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit vedle poskytnuté zápůjčky též úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 31. 1. 2025 (prodlení) do 29. 8. 2025 (podání žaloby) ve výši 3 165 Kč. Dne 20. 5. 2025 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na společnost , právnická osoba, a následně dne 26. 5. 2025 na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 15. 12. 2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 2. 1. 2026 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní. Z těchto listin dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 31. 12. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dohoda, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným poplatkem za poskytnutí ve výši 5 400 Kč a úrokem ve výši 450 Kč na účet žalobkyně nejpozději 30. 1. 2025. Nedílnou součástí této smlouvy byly podle dohody stran i Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, . a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila dne 31. 12. 2024, kdy žalované poskytla na její bankovní účet částku 15 000 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila. Do žádost o úvěr žalovaná vyplnila svůj čistý měsíční příjem ve výši 200 000 Kč z podnikatelské činnosti a výdaje ve výši 11 000 Kč (1 000 Kč ostatní výdaje a 10 000 Kč energie). Z důkazu, který má zřejmě představovat výpis z účtu žalované vyplývá její měsíční příjem ve výši cca 15 000 Kč měsíčně a výdaje v téže výši včetně splátek úvěrů jiným společnostem. Žalovaná ničeho na svůj dluh neuhradila. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit vedle poskytnuté zápůjčky též úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 31. 1. 2025 (prodlení) do 29. 8. 2025 (podání žaloby) ve výši 3 165 Kč. Dne 20. 5. 2025 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na společnost , právnická osoba, a následně dne 26. 5. 2025 na žalobkyni. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne 9. 6. 2025 a odeslána žalované dne 11. 6. 2025.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském