Okresní soud ve Frýdku-Místku 15 C 164/2025-26 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28.12.2024 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru.2. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalované (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaná zachovala podle smlouvy).3. Úroky úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.3.2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20.3.2025, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou upomínku ze dne 5.4.2025, kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky.4. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15.3.2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovanou s ohledem na porušení smlouvy úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 28.7.2025. Žalobkyně tímto výslovně uvádí, že žalovaná k dnešnímu dni neuhradila na jistinu pohledávky ničeho.5. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalované své nároky, a to konkrétně částku ve výši 16 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.6. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvádí, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. V podání ze dne 4.5.2026 žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila 2 splátky po 4 000 Kč, celkem 8 000 Kč. Žalobkyně doložila fotokopii občanského průkazu žalované, fotokopii rodného listu žalované, datový výstup z , název7. Žalovaná se k žalobě, které jí byla doručena dne 26.1.2026 nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.8. Soud rozhodl bez ústního projednání ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento postup navrhla v žalobě a žalovaná se k němu na výzvu soudu nevyjádřila, ačkoliv ji soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. upozornil, že pokud se v určené lhůtě k dané otázce nevyjádří, bude se předpokládat, že souhlasí. Výzva byla doručena dne uložením u pošty 26.1.2026 a žalovaná na ni neodpověděla.9. Soud provedl dokazování:- datovým výstupem z , název, , z něhož bylo zjištěno, že na žalovanou není vedena aktivní insolvence, není registrována v registru SOLUS, Centrální evidenci exekucí;- fotokopií rodného listu a občanského průkazu;- předsmluvními informacemi spolu s roční procentní sazbou nákladů s tabulkou umoření, z níž vyplynulo, že splatnost zapůjčení částky byla rozložena na 12 měsíců od 1/2025-12/2025, 11x 4 000 Kč, 1x 20 000 Kč;- předžalobní upomínkou ze dne 28.7.2025 adresovanou žalované s požadavkem na vrácení celkové dlužné částky 39 137,42 Kč do 11.8.2025;- částečným výpisem z účtu , právnická osoba, . z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že dne 28.12.2024 žalovaná poukázala na účet , č. účtu, částku 1 Kč - VS , číslo, , se zprávou pro příjemce „tímto souhlasím s návrhem smlouvy. , číslo, “;- částečným výpisem z účtu Fio banky a.s. z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že dne 29.12.2024 žalobkyně poukázala na účet , č. účtu, částku 16 000 Kč - VS , číslo, , se zprávou pro příjemce „, název, “;- Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, ze dne 28.12.2024 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou, z níž vyplynulo, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč za podmínek citovaných v samotné žalobě, na kterou soud pro stručnost odkazuje; s tím, že RPSN bylo stanoveno na 1 356 %, zápůjční úroková sazba činí 25 % měsíčně; žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr a současně úrok ve výši 48 000 Kč, celkem tedy 64 000 Kč;- upomínkou č. 1 ze dne 20.3.2025 z níž zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení částky 4 500 Kč splatné 15.3.2025 a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru;- upomínkou č. 2 ze dne 5.4.2025 z níž zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení částky 5 000 Kč splatné 15.3.2025;- ze základních informací o spotřebiteli vyplynulo, že žalovaná je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, identifikována jménem, příjmením rodným číslem, číslem OP, e-mailem, telefonem, její průměrný příjem měl činit 40 000 Kč, (prohlášením žalované 50 000 Kč), náklady na bydlení 15 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti 5 800 Kč, hodnoty finančních závazků 8 000 Kč (finanční závazky sdělené SOLUS- 8 000 Kč), příjem nalezený na účtu 26 673 Kč, příjem sdělený spotřebitelem 45 000 Kč.10. Na základě dokazování soud zjistil tento skutkový stav:11. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dálkovým způsobem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se tento zavázala zaplatit v 11 měsíčních splátkách po 4 000 a 1x 20 000 Kč (celkem 64 000 Kč), z toho úroky činily 48 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni 8 000 Kč.12. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákon č. 257/2016 Sb. (ZoSÚ) spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“) o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. Z kopie občanského průkazu nelze učinit žádný konkrétní závěr o úvěruschopnosti žalované, z výpisů z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí a je možné seznat toliko skutečnost, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení, ani exekuční řízení. Příjmy žalované nebyly nikterak ověřovány. Nic dalšího žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované nezjišťovala a nebylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně získala veškeré v dotazníku vyplněné údaje o žalované. Není pravdivá informace, kterou bylo uvedeno, že žalovaná není vedena v rejstříku SOLUS, když výše stávajících závazků 8 000 Kč byla zjištěna právě z rejstříku SOLUS.16. Žalobkyně se nezajímala, zda a v jaké výši zajišťuje žalovaná své dvě vyživovací povinnosti, zda žalovaná nemá další úvěrové smlouvy uzavřené s jinými úvěrovými společnostmi, a jaká je celková její finanční, majetková situace.17. Na základě těchto skutečností je soud přesvědčen, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované,18. S ohledem na veškeré provedené důkazní prostředky, týkající se posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, které byly soudem hodnoceny jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované porovnáním příjmů a výdajů žalované a vyhodnocením způsobu plnění jejích dosavadních dluhů, jak jí ukládá § 86 ZoSÚ, jakož i judikatura (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 86 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 OZ. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaná dovolala, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Rovněž podle judikatury SD EU by sankce za nezjišťování úvěruschopnosti měla být účinná a přiměřená a měla by mít odrazující účinek (C - 565/12 Le Crédit Lyonnais). Dále podle judikatury SD EU nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoliv z moci úřední (v poměrech posuzování RPSN srov. Radlinger a Radlingerová proti Finway, C-377/14 ze dne 21.4.2016).19. Plnila-li proto žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 16 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 OZ, které je žalovaná povinna vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 16 000 Kč, přičemž vrátila 8 000 Kč, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, a to dle § 2993 OZ.20. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do částky výši 8 000 Kč spolu s příslušenstvím, a částkou 1 000 Kč, neboť tato částka vyplývá z absolutně neplatného právního jednání účastníků řízení.21. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.22. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě měla žalobkyně úspěch z 50 %, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.23. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.