16 C 212/2025-51 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 15 678,29 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které poskytla tato společnost žalovanému úvěrový rámec 20 000 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 11 778,29 Kč, poplatků ve výši 3 900 Kč a úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl u jednání dokazování listinami, a to: žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání karty, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 36 563 Kč, potvrzením společnosti , právnická osoba, , ze kterého vyplývá, že žalovaný má čistý měsíční příjem 13 739 Kč a 22 824 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího lístku ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze které soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne, ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 869,43 Kč nejpozději do , datum, a žalovanému bylo sděleno postoupení pohledávky na žalobkyni, výzva byla předána k přepravě dne , datum, , smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, které je oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 2 % z čerpané částky a další poplatky.4. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.5. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.6. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dne , datum, dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 % z čerpané částky a spolu s poplatky. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 19 869,43 Kč do , datum, . Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU.13. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.14. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne , datum, , ze kterého bylo zjištěno, že je žalovaný zaměstnán jako řidič na dobu neurčitou a výše jeho průměrného výdělku za poslední tři měsíce činila 36 563 Kč, ze mzdy nebyly prováděny srážky, je ženatý, má vlastní bydlení a vyživovací povinnost vůči další osobě. Výdaje předchůdkyně žalobkyně odhadla na základě historických dat z ČSÚ, z interních zdrojů zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 080 Kč a z externích zdrojů zjistila závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 648,16 Kč. Žalobkyně byla u prvního jednání vyzvána, aby podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplnila skutková tvrzení o tom, z jakých výdajů na bydlení bylo při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházeno, jak byly výdaje na bydlení ověřovány a jakým způsobem byly ověřovány závazky ve výši 7 648,16 Kč měsíčně, a aby k tomu označila důkazy. Žalobkyni byla poskytnuta lhůta 10 dnů, žalobkyně ve stanovené lhůtě tvrzení ani označení důkazů nedoplnila. K doplnění žaloby ze dne