16 C 30/2026-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 069 Kč, úroku ve výši 411 Kč, poplatků za upomínky ve výši 2 000 Kč a smluvních úroků z prodlení, vše vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , přičemž žalovaná měla smlouvu uzavřít jako podnikatel.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, a u kterého provedl následující dokazování.4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně dodejky o odeslání datové zprávy, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy.5. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet č. , č. účtu, označený jménem žalované, připsána platba ve výši 10 000 Kč.6. Z smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované částku 10 000 Kč za úrok 411 Kč, se splatností 4. 9 2025, a roční úrokovou sazbou 50 % p. a., a za poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 069 Kč (po slevě 2 406 Kč) s tím, že nebude-li uhrazena dlužná částka do splatnosti, právo na slevu poplatku zaniká. Ve smlouvě je uvedeno rodné číslo i IČ žalované, sídlo. Ve smlouvě je dále uvedeno, že se jedná o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, čímž se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku a taktéž financování běžné provozní činnosti a nákladů, které obvykle s podnikáním souvisejí.7. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovanou jako dlužníkem, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, když v předmětu smlouvy jsou uvedeny podnikatelské účely bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 069 Kč (po slevě 2 406 Kč) a úrokem 411 Kč. Částka 10 000 Kč byla převedena na účet žalované.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Bylo třeba posoudit, zda žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy v pozici jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, či v postavení spotřebitele a zda smlouva byla uzavřena platně. Spotřebitel je definován v § 419 o. z. tak, že je jím každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. 23 Cdo 1861/2010, dovodil, že má-li se jednat o závazkový obchodní vztah, musí jít o vztah mezi podnikateli, a dále musí být při vzniku tohoto závazkového vztahu zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká jejich podnikatelské činnosti. V rozsudku ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 23 Cdo 705/2017 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že pro závěr, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu je v postavení spotřebitele, je rozhodující zejména účel jednání takové osoby v tomto smluvním vztahu. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1685/2015 ze dne 29. 11. 2016 dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že „pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní.“ Ústavní soud ČR v usnesení ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. II ÚS 1176/21 uvedl, že pro určení postavení účastníka v konkrétní smlouvě není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, nýbrž je třeba zkoumat faktický stav věci. Podstatné je odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo mimo tento rámec. Ústavní soud ČR dovodil že rovněž osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v daném vztahu jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze podle Ústavního soudu ČR prokazovat pouze tím, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním číslem podnikatele, ani tím že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení „podnikatelské účely“.16. Žalobkyně je subjektem poskytující spotřebitelské úvěry. Smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je nazvána smlouvou o podnikatelském úvěru, žalovaná je v ní označena rodným číslem, adresou místa podnikání a identifikačním číslem. V článku 1, bod 1 smlouvy se uvádí, že se jedná o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, čímž se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku a taktéž financování běžné provozní činnosti a nákladů, které obvykle s podnikáním souvisejí. Blíže však nebyl podnikatelský účel, na který byly žalované peněžní prostředky ze strany žalobkyně poskytovány, specifikován. S ohledem na shora citovanou judikaturu, kdy pouhé označení smluvní strany jako podnikatele ani údaj, že peněžní prostředky jsou poskytovány pro podnikatelské účely, nepostačuje k prokázání tvrzení, že konkrétní smlouva byla uzavírána mezi podnikateli v rámci podnikatelské činnosti. Účel, pro který byly peněžní prostředky poskytnuty, nebyl ve smlouvě konkretizován, smlouva byla vyhotovená ve standardizované podobě, jedná se o formulářovou smlouvu v této podobě uzavíranou i s dalšími osobami, což je soudu známo z úřední činnosti, kdy i v jiných soudních řízeních žalobkyně tvrdí, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli a „podnikatelský účel“ je i v těchto jiných smlouvách popsán zcela identicky. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru se nijak nezajímala o to, v jaké oblasti žalovaná podniká a pro jaké účely žádá úvěr poskytnout. Ve smlouvě je žalovaná označena i rodným číslem. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že žalovaná při uzavírání smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Peněžní prostředky byly žalované vyplaceny na její osobní běžný, nikoli podnikatelský účet. Za situace, kdy tvrzení žalobkyně, že se jedná o podnikatelský úvěr, je o