16 C 326/2025-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 262 912,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 245 078 Kč a tento se je zavázal splácet v měsíčních splátkách po 3 361 Kč počínaje měsícem října 2018. Žalovaný dosud celkem zaplatil 255 061,56 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 245 078 Kč, smluvních úroků ve výši 102 691 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 20,53 Kč, poplatku za pojištění ve výši 24 818 Kč, poplatků za upomínky ve výši 5 100 Kč a poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 2 450 Kč, a to při zohlednění částečné úhrady žalovaným. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč a tento se je zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 467 Kč počínaje měsícem září 2023. Žalovaný dosud celkem zaplatil 33 990 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 140 000 Kč, smluvních úroků ve výši 22 579,70 Kč, poplatku za pojištění ve výši 3 927 Kč, nákladů na žádost o úvěr ve výši 1 400 Kč a nákladů spojených s vymáháním ve výši 3 900 Kč, při zohlednění částečné úhrady žalovaným.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to: smlouvou o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně poskytne částku 245 078 Kč se splatností nejpozději do , datum, za úrokovou sazbu ve výši 8,9 % ročně s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku s úroky splácet v měsíčních splátkách po 3 361 Kč, smlouvou o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně poskytne částku 140 000 Kč se splatností nejpozději do , datum, za úrokovou sazbu ve výši 13,99 % ročně s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku s úroky splácet v měsíčních splátkách po 2 467 Kč. Úvěr byl poskytnut účelově, a to ve výši 115 435 Kč na dluhy žalovaného za žalobkyní a společností , právnická osoba, ., výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného, ze kterého soud zjistil, že z tohoto účtu byly dne , datum, čerpány částky ve výši 35 477 Kč, 37 958 Kč a 24 565 Kč a dne , datum, částky ve výši 31 500 Kč a 10 500 Kč, celkem tedy 140 000 Kč, předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:7. Žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 245 078 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 3 361 Kč do , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně. Žalovaný dosud na závazek uhradil částku 255 061,56 Kč, jak vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se dále dne , datum, dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 2 467 Kč do , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně. Žalovaný dosud na závazek uhradil částku 33 990 Kč, jak vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně. Žalovaný ve dnech 30. 8. 20223 a , datum, čerpal z úvěrového účtu částku 140 000 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 1 ZSU (účinného do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli v obou případech smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,