16 C 361/2025-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 37 446,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala celkem 17 108 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 17 080,82 Kč, smluvního úroku ve výši 17 527,97 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 560,60 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 942,56 Kč, poplatku za Informační SMS servis ve výši 8,64 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 326,15 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo podání žalobkyně v části, ve které se domáhá částky 326,15 Kč jako poplatek za vyplacení tranší úvěru a částky 17 527,97 Kč jako smluvního úroku odmítnuto.4. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.5. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: sdělením , právnická osoba, ., ze kterého vyplývá, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byly od žalobkyně připsány platby ve výši 2 000 Kč a 3 000 Kč dne , datum, , ve výši 3 808 Kč, 3 400 Kč, 1 092 Kč a 3 808 Kč dne , datum, , smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky až do výše 13 800 Kč za denní úrokovou sazbu 1,066 % a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splatit do , datum, , výzvou k úhradě ze dne , datum, , včetně podacího lístku z téhož dne, ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a nákladů na zastoupení nejpozději do tří dnů, výpisem posouzení úvěruschopnosti, ve kterém je uvedeno, že žalovaná má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 2 000 Kč a na bydlení ve výši 10 000 Kč, a dále má nezbytné výdaje 8 000 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu žalované činí 20 563 Kč, výše čistého příjmu uvedeného žalovanou činí 20 000 Kč.6. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.8. Žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky až do výše 13 800 Kč, při denní úrokové sazbě 1,066 %, se splatností do , datum, . Žalovaná čerpala celkem 17 108 Kč, když jí byly jednotlivé částky zaslány na její bankovní účet č. , č. účtu, . , jméno FO, potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Žalovaná byla vyzývána k úhradě předžalobní upomínkou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne, ve kterém žalobkyně poskytla žalované lhůtu k úhradě tři dny.9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr. (§ 2 ZSU).15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.16. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, žalobkyně k tomu uvedla, že úvěruschopnost zkoumala z výpisů z účtu a z výplatních pásek a zjistila čistý měsíční příjem žalované 25 000 Kč. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména jakým způsobem ověřila příjmy a výdaje žalované, když ani výpisy z účtu ani výplatní pásky žalobkyně soudu nepředložila. Nadto dle listiny – výpis posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že výdaje žalované zdaleka přesahují její příjmy. Nadto soud uvádí, že není ani dostatečné, pokud žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází a rejstříků, když toto nemůže vést ke zjištění majetkových poměrů žalované.17. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním