18 C 30/2025-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 23 193 Kč, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která svůj souhlas s tímto postupem vyslovila v žalobě.3. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil a má za prokázáno že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřeli dne 10. 6. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovanému částku 16 000 Kč, což má soud za prokázáno z Potvrzení banky o provedení platby. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím speciálního systému po zadání informací o žalovaném, které žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně v rámci sjednání úvěru, včetně příjmu 31 209 Kč, při výdajích 11 500 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustrace žalovaného nahlédnutím do příslušných registrů. Z Oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k úhradě pohledávky ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dluhu, zároveň mu bylo oznámeno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což vyplynulo i ze Smluv o postoupení pohledávek. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 25. 8. 2025 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalovanému téhož dne odeslána. Žalovaný neuhradil dlužnou částku, proto po něm žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 16 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady řízení.4. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel částku 16 000 Kč, ničeho jí neuhradil, neuhradil ničeho ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena.5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě OZ i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“).6. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Samozřejmá je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neověří-li si věřitel vůbec či nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, pak lze tento postup vyhodnotit jako možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.7. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně vyžádala toliko výpisy z rejstříků či databází. Údaje, které žalovaný uvedl v rámci sjednání úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala, nevyžádala si žádné doklady od žalovaného, které by prokazovaly údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Souhrnně lze uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala přímo u žalovaného, jaké jsou jeho přesné a pravidelné výdaje na bydlení, na živobytí, s tím související příjmy, aby následně mohla provést relevantní posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.8. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet.9. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaného částku celkem 16 000 Kč, žalovaný ničeho nevrátil, proto soud zavázal žalovaného k úhradě částky 16 000 Kč žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ. Co se týče žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, nemohl proto zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Ze znění § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Proto marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu srov. dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Protože žalovaný dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradil, je zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Další nároky nebyly možné žalobkyni přiznat s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.10. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to v 56 %, neúspěch činil 44 % tedy náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 12 %, tedy částka 320 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila