19 C 341/2025-25 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 71 826,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, . uzavřela s žalovanou dne 14. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná dluží z tohoto úvěru částku v konečné výši 71 826,75 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 9. 2025. Žalovaná po dobu trvání úvěru celkem čerpala finanční prostředky ve výši 108 165 Kč a uhradila 92 051,08 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, ,) a žalobkyní. Žalované byla zaslána dne 18. 10. 2025 předžalobní upomínka.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při prověřování úvěruschopnosti žalované zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací jí poskytnutých samotnou žalovanou v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru. Mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy, deklarované výdaje. Žalované byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Dále doplnila, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 108 165 Kč a uhradila celkem částku 92 051,08 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.5. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o revolvingovém úvěru, obchodní podmínky, produktové podmínky, prohlášení o okamžité splatnosti úvěru, vyjádření banky, smlouvy o postoupení pohledávky, dokladu o provedení plateb na účet žalované, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně , Anonymizováno, . a žalovaná uzavřeli dne 14. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalované č.ú. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 108 165 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , a to dne 14. 8. 2024 částku 20 000 Kč, dne 15. 10. 2024 částku 5 000 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 6 000 Kč, dne 17. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 18. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 23. 10. 2024 částku 10 000 Kč, dne 25. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 21. 11. 2024 částku 1 000 Kč, dne 21. 11. 2024 částku 2 000 Kč, dne 22. 11. 2024 částku 1 000 Kč, dne 16. 12. 2024 částku 15 000 Kč, dne 18. 12. 2024 částku 5 000 Kč, dne 23. 12. 2024 částku 2 000 Kč, dne 26. 12. 2024 částku 6 000 Kč, dne 02. 01. 2025 částku 5 000 Kč, dne 3. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 08. 01. 2025 částku 2 000 Kč, dne 09. 01. 2025 částku 1 000 Kč, dne 10. 01. 2025 částku 1 000 Kč, dne 14. 01. 2025 částku 2 000 Kč, dne 20. 01. 2025 částku 1 000 Kč, dne 21. 01. 2025 částku 500 Kč, dne 14. 02. 2025 částku 1 500 Kč, dne 22. 03. 2025 částku 1 000 Kč, dne 18. 04. 2025 částku 765 Kč, dne 17. 06. 2025 částku 2 000 Kč, dne 17. 06. 2025 částku 6 400 Kč. Na tento úvěr žalovaná dosud uhradila 92 051,08 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI a kontrolním výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji žalované, ty však již neměla žalobkyně k dispozici a právní předchůdkyně žalobkyně tyto sama neověřovala, když vycházela pouze z prohlášení žalované. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila, ani je konkrétně neoznačila, a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, když nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované, její výdaje, její osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru, a zjistila tak to, zda je žalovaná schopna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 108 165 Kč s příslušenstvím s ohledem na své osobní a majetkové poměry. Žalobkyni byla původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena pohledávka za žalovanou.6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 108 165 Kč ve formě revolvingového úvěru, vyplacená jí ve opakovaných splátkách v období od 14. 8. 2024 do 17. 6. 2025 na její běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaná poskytnout částku nevrátila zcela, když dosud žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vrátila pouze 92 051,08 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona. Žalobkyně je aktivně legitimovaná v tomto sporu, neboť na ní byla pohledávka za žalovanou postoupena původní věřitelkou.7. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalované není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalované, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.8. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru reálně nijak objektivně, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).9. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 8. 2024 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované jistinu ve výši 108 165 Kč, žalovaná dosud vrátila 92 051,08 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 16 113,92 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části b