20 C 61/2026-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 280 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měl splácet týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Poskytnuté prostředky byly žalovanému vyplaceny hotově na adrese trvalého bydliště, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy v listinné podobě. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 7 900 Kč. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé, že žalovaný splácel nepravidelně, takže nastala splatnost pohledávky. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy od , datum, . K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta v rámci společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků ) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta. Žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy v celkové výši 18 180 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil různé částky, kdy takto žalobkyni celkem zaplatil 7 900 Kč (informace o smlouvě , číslo, ). Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky (předžalobní výzva, podací arch). Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je bez vzdělání, svobodný, žije s rodiči, nemá žádné vyživovací povinnosti, nevlastní automobil. Dále uvedl, že již měl u žalobkyně úvěr. Žalovaný měl pracovat na plný úvazek jako dělník s průměrným čistým příjmem ve výši 22 046 Kč, přičemž jeho měsíční výdaje na bydlení činily 4 872 Kč a celkové výdaje domácnosti pak 9 492 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek za červen a červenec 2022. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že v měsíci červenci 2022 činil jeho čistý příjem 24 545,94 Kč, v červnu 2022 19 544,93 Kč, v dubnu 2021 25 178 Kč a v květnu 2021 24 553,50 Kč.4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.9. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předložená evidenční karta sama o sobě, dle názoru soudu, k prokázání skutečnost, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nestačí Nedostatky v postupu žalobkyně pak soud spatřuje především v tom, že pokud jde o skutečné výdaje žalovaného, spokojila se žalobkyně pouze s tvrzením žalovaného, které žádným způsobem neověřila (např. vyžádáním dokladů o nákladech souvisejících s bydlením apod.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.10. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný jí ve splátkách zaplatila celkem 7 900 Kč, soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 2 100 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.11. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku