8 C 17/2026-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 25 950 Kč a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 25. 8. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě obdržel dne 24. 4. 2024 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 40 % měsíčně tak, že bude splácet každý měsíc tento úrok nejpozději k 21. dni v měsíci s tím, že jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný úrok nesplácel, úvěr byl zesplatnění dne 24. 8. 2024, avšak žalovaný nezaplatil na svůj závazek ničeho a pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2024, výpis z účtu č. , č. účtu, za dobu od 15. 4. 2024 do 25. 8. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 8. 2024 a předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého , Anonymizováno, . jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 24. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Svůj závazek žalovaný neplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru dne 24. 8. 2024. Ani poté žalovaný nezaplatil ničeho, úvěrující postoupil tuto pohledávku společnosti , právnická osoba, . a tato společnost stejnou pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 20. 7. 2025, doručovaným téhož dne, avšak bezvýsledně.4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet lustrací z veřejně dostupných databází, a že zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, avšak k těmto tvrzením nepředložil žádné důkazy. Žalobkyně tedy neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, a tedy řádně posuzoval jeho úvěruschopnost jako spotřebitele. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 24. 4. 2024 neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit předmětných 15 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 7. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 23. 7. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 26. 7. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 27. 7. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože procesní úspěch každého z účastníků byl v zásadě stejný, postupoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 260 Kč, když sazba soudního poplatku činí 1 298 Kč a soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 038 Kč.