8 C 257/2025-60 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26 949 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 894 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 637,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 907,33 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 13 907,33 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem v Praze, dne 15. 7. 2022 smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku uhradit v 78 pravidelných měsíčních splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 369 Kč byla stanovena na 12. 1. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 3 667 Kč a dluží částku 26 949 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 13 907,33 Kč a dlužných poplatků ve výši 13 041,67 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 7. 2024. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 31. 10. 2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 7. 2022 včetně tabulky umoření, zákaznickou kartou žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 7. 2024, výzvou k úhradě z 31. 10. 2024 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které , právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku navýšenou o poplatek v celkové výši 16 708 Kč v 78 měsíčních splátkách po 407 Kč. Žalovaný splatil na půjčku celkem 3 667 Kč. Dopisem ze dne 29. 7. 2024 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou z 31. 10. 2024 byl vyzván k uhrazení dluhu do 15. 11. 2024. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmu z podnikatelské činnosti, které ověřila třemi fakturami, a z odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, a to ve výši 15 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání příjmů žalovaného z podnikání vycházel pouze ze tří faktur vystavených v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru, ze kterých nemohl zjistit skutečné příjmy žalovaného a u výdajů vycházel pouze odhadu žalovaného, který nijak neprověřoval. Úvěrující tím, že řádně neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 7. 2022 neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost předmětné smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 15. 7. 2022 žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 3 667 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 11 333 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 31. 10. 2024 ve lhůtě do 15. 11. 2024. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením výše uvedené částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně, od 16. 11. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. by měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.