8 C 260/2025-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 738 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 048,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 547,44 Kč, úroku z prodlení z částky 5 253,60 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku ve výši 8 % ročně z částky 5 150,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . se dne 30. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 860 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 936 Kč a poplatku za splácení ve výši 2 520 Kč. Celkovou částku 26 026 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 859 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 1. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a dluží částku 15 738 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 150 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, které si ověřil a neměl důvod pochybovat o jejich správnosti. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2022 včetně předpisu a úhrad splátek, zákaznické karty žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025, předžalobní výzvy k úhradě ze dne 17. 7. 2025 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 11. 2022 smlouvu o úvěru, dle které , právnická osoba, . poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 710 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 11 316 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 859 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2022 invalidní důchodce a jeho příjem činil 10 045 Kč měsíčně, což bylo ověřováno důchodovým výměrem. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce 2022 celkem 7 900 Kč, z nichž například náklady na bydlení měly činit 1 000 Kč měsíčně, srážky z důchodu na výživné činily 2 000 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů 650 Kč měsíčně. Tyto výdaje nebyly ověřovány ničím. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 byl vyzván k úhradě dluhu.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 14 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho poměry. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány jeho měsíční výdaje a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 17 288 Kč, a proto žalobkyni již nic nedluží. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.10. Protože žalovanému, který byl ve sporu plně úspěšný, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně vyzvána k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.