8 C 354/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 27 820 Kč s příslušenstvím, představující částku poskytnutou žalované bez právního důvodu. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne 20. 1. 2011 došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru, dle které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku 32 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dle čl. V. této smlouvy a žalované vznikla povinnost vrátit do 30 dnů celou dlužnou jistinu, která k 19. 3. 2011 činila 31 020 Kč. Žalovaná uhradila pouze 3 200 Kč a na jistině dluží 27 820 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možno ve věci rozhodnout pouze na základě listin předložených žalobkyní a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného vycházel soud z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o půjčce ze dne 20. 1. 2011 včetně smluvních podmínek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání ze dne 16. 11. 2017 a předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého , právnická osoba, a žalovaná uzavřeli dne 20. 1. 2011 smlouvu o půjčce, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 32 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 42 166 Kč v 60-ti týdenních splátkách po 980 Kč. Vrátila pouze 4 180 Kč, a proto řádně nesplácela svůj závazek, právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, a to ve výši 32 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o půjčce, kterou upravuje ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava dle § 9 odst. 1 tohoto zákona.5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.6. Žalobkyně ani netvrdila, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, proto se domáhala vydání bezdůvodného obohacení žalovanou. Soud proto vycházel z toho, že úvěruschopnost žalované zkoumána nebyla, tedy byla porušena povinnost poskytovatele dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o půjčce ze dne 20. 1. 2011 neplatná.7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o půjčce si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 457 zák. č. 40/1964 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaná dosud vrátila částku 4 180 Kč, proto je povinna žalobkyni vrátit 27 820 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutých částek dopisem ze dne 20. 6. 2025, a to ve lhůtě do 5. 7. 2025. Žalovaná dosud po výzvě neuhradila ničeho, proto se dostala do prodlení s uvedenou částkou dne 6. 7. 2025 a dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. je povinna uhradit žalované i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Z uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána důvodně co do částky 27 820 Kč s výše uvedeným úrokem z prodlení za dobu od 6. 7. 2025 do zaplacení a ve zbývající části byla jako nedůvodná zamítnuta.8. S ohledem na výsledek sporu, kdy procesní úspěch každého z účastníků v zásadě odpovídá jeho procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.